Názvy pražských ulic, náměstí, nábřeží a mostů se v moderní době měnily při každé velké změně státního zřízení. Podle Václava Ledvinky, ředitele Archivu hlavního města Prahy, jména veřejných prostranství v Praze kopírovala politické poměry, a proto se často měnila.[2] Ledvinka v roce 2009 uvedl, že změnami prošlo přibližně tři tisíce ulic a že dnešní Opletalova měla ve své historii čtrnáct názvů.[2] Digitální Pražský uličník, který v říjnu 2025 spustily Magistrát hlavního města Prahy, Archiv hl. m. Prahy a IPR Praha, eviduje 8 318 uličních názvů včetně zaniklých a nikdy nevzniklých ulic.[3]*
Kdo dnes rozhoduje: rada, zastupitelstvo a místopisná komise
První náměstek primátora Rudolf Blažek, tehdy předseda místopisné komise, v roce 2009 popsal postup takto: o názvech ulic podle zákona rozhoduje obec, v případě hlavního města Prahy městská rada.[2] Podněty podávají občané, školy, stavební firmy, městské části nebo sama komise, která je posuzuje a předkládá radě ke schválení.[2] Podle Blažka komise zamítla návrhy pojmenovat ulici po Václavu Klausovi nebo Václavu Havlovi, protože ulice nesmí nést jméno žijící osoby.[2]
Místopisná komise Rady hl. m. Prahy existuje od počátku roku 1991 a zřizuje se v každém volebním období.[1] Působí jako poradní orgán rady města.[1] Při přejmenování části Korunovační ulice v březnu 2022 radní Jan Chabr uvedl, že měnit názvy ulic je v kompetenci Zastupitelstva hl. m. Prahy, které změnu schválilo.[4] Při přejmenování Koněvovy ulice v červnu 2023 Pražský deník napsal, že o změně názvu rozhoduje rada města podle doporučení místopisné komise magistrátu.[25]
Po roce 1996 se hlavní náplní komise stalo pojmenovávání nově vzniklých ulic a za posledních třicet let přibylo v Praze přes 1 500 nových názvů.[7] V říjnu 2014 rada změnila název parku Družby v Praze 4 na park Na Pankráci podle výsledku veřejné ankety, kterou uspořádala městská část.[5]
1787–1898: úřední názvy, nejprve jen německé
Názvy ulic byly v Praze úředně zavedeny počínaje 27. říjnem 1787 jako doplněk k domovním číslům a byly výhradně německé.[1] Od poloviny 19. století dostávaly ostrovy, mosty a nábřeží jména podle příslušníků habsbursko-lotrinské dynastie, například Ferdinandova třída a Františkovo nábřeží, a v roce 1868 stanovili obecní starší dodnes platnou zásadu, že každý název se v Praze smí vyskytovat jen jednou.[1] Roku 1888 radní v nově připojených Holešovicích umístili jen české názvy a vyhláška z 20. dubna 1894 nařídila nahradit dvojjazyčné tabule českými v celé Praze.[1]
12. února 1919: tabulky s Habsburky mizí
Pražský správní sbor 12. února 1919 rozhodl odstranit z města všechny tabulky s názvy podle členů habsbursko-lotrinské dynastie.[6] Z Františkova nábřeží se stalo Masarykovo nábřeží a z mostu císaře Františka most Legií.[6] Místo dalších dynastických jmen dostala prostranství názvy po umělcích (Smetanovo náměstí, Alšovo nábřeží), názvy připomínající republiku (náměstí Republiky, Revoluční třída) nebo starší místní názvy (Malostranské náměstí, Letenské sady) a z Ovocné ulice se stala ulice 28. října.[6] Ferdinandova třída se v roce 1919 stala Národní třídou.[15] Dnešní náměstí Jana Palacha, které v letech 1916–1919 neslo jméno náměstí Císařovny Zity, se přejmenovalo na Smetanovo náměstí.[11]
Na sklonku roku 1918 vznikla z ankety Klubu Za starou Prahu názvoslovná komise, jejímž tajemníkem byl městský archivář Václav Vojtíšek.[6] Zákon č. 266/1920 Sb. zakázal názvy, které připomínaly osoby nepřátelské československému národu nebo události protistátního rázu, a obcím uložil změnit je do jednoho měsíce.[1]
1922–1938: Velká Praha a 400 nových jmen
K 1. lednu 1922 bylo k Praze připojeno 37 sousedních obcí a podle Pražského uličníku tím vznikl názvoslovný chaos.[6] Městská rada 9. ledna 1925 schválila šest zásad pojmenovávání, mezi nimi přednost tradičních a místních názvů a zákaz pojmenovat ulici po žijící osobě.[1] Podle těchto zásad bylo v krátké době pojmenováno přes 400 ulic a další vlny následovaly v letech 1928, 1931, 1935 a 1938.[1]
1940–1945: Norimberská, třída Viktoria a Heydrichovo nábřeží
Říšskoněmecké úřady 25. března 1939 nařídily, aby hlavní pražské ulice nesly vedle českého i německý název.[1] V dubnu 1940 zaslal Oberlandrat magistrátu seznam ulic k přejmenování, který zčásti poněmčoval staré české názvy a zčásti zaváděl nové, například podle německých měst (Norimberská, Magdeburská) nebo osobností německého původu spojených s Prahou (Braunova, Brokoffova).[1] Jako první byla 4. dubna 1940 přejmenována Pelléova ulice v Bubenči na ulici generála Roettiga.[1]
Ve stejném měsíci vyšel tiskem německo-český Úřední seznam ulic, náměstí a sadů, který odstraňoval názvy pro nacisty nepřijatelné, mezi nimi Bachmačskou, most Legií, Masarykovo nábřeží a Anglickou, a zároveň většinu duplicit.[6]
Pařížská ulice vedoucí přes bývalé Židovské Město, dnešní Josefov, se v letech 1940–1945 jmenovala Norimberská; Pražský uličník jako možné vysvětlení volby tohoto jména uvádí norimberské protižidovské zákony.[9] Maiselova ulice, pojmenovaná po primasovi Židovského Města Mordechaji Maiselovi, nesla v letech 1940–1945 jméno hudebníka z dvora Rudolfa II.[16] Náprstkova ulice se za okupace jmenovala Fingerhutgasse, Jeruzalémská Sedmihradská a Sněmovní dočasně znovu Pětikostelní.[16]
Národní třída nesla v letech 1940–1941 německý název Volksstraße a v letech 1941–1945 se jmenovala třída Viktoria.[15] Dnešní Masarykovo nábřeží, tehdy Riegrovo, se v roce 1940 stalo Vltavským nábřežím a v letech 1942–1945 mělo jen německý název Reinhard-Heydrich-Ufer.[10] Smetanovo náměstí mělo v letech 1942–1945 pouze německé jméno Mozartplatz.[11] Rašínovo nábřeží se v letech 1941–1945 jmenovalo nábřeží Karla Lažnovského.[14]
1945–1947: zpět k názvům z doby před Mnichovem
Po skončení války byly obnoveny všechny názvy, které v Praze platily před 1. říjnem 1938.[1] Komise Ústředního národního výboru musela v letech 1945–1947 pojmenovat 345 ulic, které vznikly těsně před válkou, a přejmenovat asi 300 ulic s opakujícími se názvy.[6]
Už v roce 1946 se objevila jména spojená s osvobozením a s poválečnou politikou. Fochova třída se po krátkém návratu původního jména stala Stalinovou.[17] Riegrovo nábřeží dostalo jméno Gottwaldovo.[10] Část dnešní Evropské se začala jmenovat po sovětském maršálovi Georgiji Žukovovi.[13] Žižkovskou Poděbradovu ulici Ústřední národní výbor v roce 1946 přejmenoval na Koněvovu.[25] Dnešní třída Milady Horákové nesla před únorem 1948 jméno britského krále Jiřího VI.[23]
14. října 1952: „třídně ideologický“ směr a desítky nových jmen
Po únoru 1948 měla být prostranství pojmenovávána zejména po představitelích odboje a domácího i mezinárodního dělnického a komunistického hnutí, například Urxova, Peckova nebo Dimitrovovo náměstí.[6] Rada Ústředního národního výboru 14. října 1952 rozhodla o odstranění názvů, které neodpovídaly zásadám, a vyřazena byla především jména osobností první republiky.[1] V tom roce bylo hromadně přejmenováno několik desítek ulic a náměstí.[6]
Smetanovo náměstí se v roce 1952 stalo náměstím Krasnoarmějců.[11] Nábřeží, které od roku 1919 neslo Masarykovo jméno, se od roku 1952 jmenuje Smetanovo.[6][16] Mariánské náměstí dostalo název náměstí primátora Dr. Václava Vacka.[16] Terronská ulice v Bubenči se v letech 1952–1990 jmenovala po sovětském ideologovi Andreji Ždanovovi.[24] Rašínovo nábřeží neslo od roku 1951 jméno Bedřicha Engelse.[14] Soupis Ulicemi města Prahy z roku 1958 vyjádřil očekávání, že pražská pojmenování jsou nyní „neměnná a trvalá“.[6]
1956–1978: Pieck, Lenin a třída Vítězného února
Stalinovo jméno začalo z map mizet po XX. sjezdu KSSS v roce 1956.[19] Stalinova třída se od 10. března 1962 jmenuje Vinohradská.[17] Korunní ulice na Vinohradech nesla v letech 1956–1990 jméno východoněmeckého politika Wilhelma Piecka.[24] Dolní část dnešní Evropské se v roce 1962 vrátila k názvu Velvarská a v roce 1967 dostala celá přestavěná třída jméno po Leninovi.[24] Antonín Zápotocký dostal v Praze náměstí v roce 1977.[24]
V roce 1978 dostala severojižní magistrála v úseku Wilsonova, Mezibranská a Sokolská společný název třída Vítězného února.[16]
13. prosince 1989: nezávislá skupina při městském archivu
Na počátku porevolučních změn stál spontánní návrat k názvu náměstí Jana Palacha v listopadových dnech roku 1989.[7] Úředně bylo náměstí Krasnoarmějců před Rudolfinem pojmenováno po Janu Palachovi 20. prosince 1989, téhož dne byla Stalinova ulice na Chodově přejmenována na Starochodovskou.[24]
Dne 13. prosince 1989 vznikla Nezávislá skupina pro pojmenování ulic a veřejných prostranství při Archivu hlavního města Prahy.[1] Tvořili ji pracovníci Ústavu pro jazyk český, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, městského archivu, Muzea hlavního města Prahy, Klubu Za starou Prahu a dalších institucí a v jejím čele stál archivář Bohdan Zilynskyj.[7] Podle Václava Ledvinky skupina stanovila, že se ulice nebudou přejmenovávat za politické přesvědčení, ale za skutečné činy, a že se nebudou měnit názvy po padlých odbojářích a obětech koncentračních táborů.[23]
21. února 1990: ulice, náměstí a dvanáct názvů stanic metra
Dne 21. února 1990 byly schváleny změny názvů ulic, náměstí i stanic pražského metra.[20] Nové jméno dostalo dvanáct názvů na třinácti stanicích, protože Sokolovská byla na trasách B i C.[20] Leninova se změnila na Dejvickou, Gottwaldova na Vyšehrad, Primátora Vacka na Roztyly, Švermova na Jinonice, Fučíkova na Nádraží Holešovice, Mládežnická na Pankrác a Moskevská na Anděl.[20]
Podle Seznam Zpráv dopadla změna na začátku roku 1990 na více než čtyřicet pražských ulic, mostů a náměstí.[23] Pražský uličník uvádí, že do konce roku 1990 bylo změněno necelé čtyři desítky názvů a že revize uličního názvosloví se protáhla až do roku 1996.[7] Gottwaldovo nábřeží se v roce 1990 stalo Masarykovým a náměstí primátora Dr. Václava Vacka znovu Mariánským náměstím.[10][16] Třída Vítězného února se 22. března 1990 vrátila k názvu Wilsonova a magistrála byla rozdělena podle původních ulic na Wilsonovu, Mezibranskou a Sokolskou.[16] Náměstí Říjnové revoluce, o jehož přejmenování lidé podle Seznam Zpráv žádali nejčastěji, se v roce 1990 vrátilo k názvu Vítězné náměstí.[23][12]
Některá jména prosadila politická rozhodnutí bez ohledu na doporučení nezávislé skupiny. Před návštěvami Margaret Thatcherové a Françoise Mitterranda v roce 1990 bylo náměstí Antonína Zápotockého přejmenováno po Winstonu Churchillovi a ulice J. M. Sverdlova po Charlesi de Gaullovi.[7][23] Nábřeží Bedřicha Engelse se na přání prezidenta Václava Havla, který na něm bydlel, stalo Rašínovým nábřežím.[19] Třída Obránců míru dostala na žádost Klubu Milady Horákové a Československé strany socialistické jméno Milady Horákové, ačkoli místní iniciativy navrhovaly návrat k názvu Belcrediho.[7]
Z ulice Sboru národní bezpečnosti se stala Vršovická, Gottwaldův most se přejmenoval na Nuselský, Leningradská ulice na Petrohradskou a Leninova třída na Evropskou.[19] Podle Pražského uličníku nesla Evropská jméno Leninova až do roku 1991.[13] Hlavní změny se podle Blesku uskutečnily v letech 1990 a 1991, kdy z názvů zmizela jména Lenina, Gottwalda, Engelse nebo Ždanova.[24] Švermův most se od roku 1997 jmenuje Štefánikův.[16]
2020–2023: Němcov, ukrajinští hrdinové a Karel Hartig
Pražští radní 24. února 2020 schválili přejmenování náměstí Pod Kaštany v Praze 6 na náměstí Borise Němcova.[21] Magistrátní místopisná komise s návrhem původně nesouhlasila, na začátku února ale konstatovala, že změna nevyvolá potřebu měnit adresu trvalého bydliště, protože název Pod Kaštany ponese dál přilehlá ulice.[21] Primátor Zdeněk Hřib odhalil tabulku s novým názvem 27. února 2020, v den pátého výročí Němcovovy vraždy, a ruská ambasáda tím získala adresu náměstí Borise Němcova 1.[22] Prezident Miloš Zeman krok podle ČT24 prostřednictvím mluvčího kritizoval a mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov označil rozhodnutí za „patrně svrchované právo“ městských úřadů.[22]
Zastupitelstvo městské části Praha 6 vyzvalo 28. února 2022 hlavní město k přejmenování části Korunovační ulice před ruským velvyslanectvím.[4] Místopisná komise návrh podpořila 23. března 2022 a Zastupitelstvo hl. m. Prahy schválilo název Ukrajinských hrdinů pro úsek od náměstí Borise Němcova k železničnímu mostu, který dostal jméno Skakunův most.[4] Výměna místopisných tabulí proběhla 22. dubna 2022 za účasti starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, primátora Zdeňka Hřiba a ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise.[18]
Rada hlavního města 19. června 2023 schválila přejmenování Koněvovy ulice na Žižkově na Hartigovu podle prvního žižkovského starosty Karla Hartiga s účinností od 1. října 2023.[25] Podle městské části se změna dotkla asi 5 000 lidí, kteří mohli bezplatně vyměnit doklady do konce března 2024.[25] Pražský uličník řadí přejmenování Pod Kaštany, Korunovační a Koněvovy mezi případy, kdy byla místopisná komise vystavena tlakům z politických důvodů.[7]
Přehled vybraných přejmenování
- Ferdinandská (1870), Ferdinandova (1894) → Národní (1919) → Volksstraße (1940) → třída Viktoria (1941) → Národní (1945).[15]
- Mikulášská (1901) → Pařížská (1926) → Norimberská (1940) → Pařížská (1945) → 5. května (1946) → Pařížská (1947).[9]
- Františkovo nábřeží (asi 1903) → Riegrovo nábřeží (1912) → Vltavské nábřeží (1940) → Reinhard-Heydrich-Ufer (1942) → Riegrovo nábřeží (1945) → Gottwaldovo nábřeží (1946) → Masarykovo nábřeží (1990).[10]
- náměstí Císařovny Zity (1916) → Smetanovo náměstí (1919) → Mozartplatz (1942) → Smetanovo náměstí (1945) → náměstí Krasnoarmějců (1952) → náměstí Jana Palacha (1989).[11]
- Vítězné náměstí (1925) → náměstí Branné moci (1940) → Vítězné náměstí (1945) → náměstí Presidenta dr. Edvarda Beneše (1946) → náměstí Říjnové revoluce (1952) → Vítězné náměstí (1990).[12]
- Jungmannova (1884) → Fochova (1920) → Schwerinova (za okupace) → Fochova (1945) → Stalinova (1946) → Vinohradská (1962).[17]
- Velvarská a další úseky → Žukovova (1946) → Leninova (1967) → Evropská (1991).[13]
- Rašínovo nábřeží (1924) → nábřeží Karla Lažnovského (1941) → Rašínovo nábřeží (1945) → nábřeží Bedřicha Engelse (1951) → Rašínovo nábřeží (1990).[14][19]
- Mariánské náměstí → náměstí primátora Dr. Václava Vacka (1952) → Mariánské náměstí (1990).[16]
- Wilsonova, Mezibranská a Sokolská → třída Vítězného února (1978) → Wilsonova, Mezibranská a Sokolská (22. 3. 1990).[16]
- Poděbradova → Brněnská (za okupace) → Poděbradova (1945) → Koněvova (1946) → Hartigova (1. 10. 2023).[25]
- náměstí Pod Kaštany → náměstí Borise Němcova (2020).[21]
- Korunovační, úsek před ruským velvyslanectvím → Ukrajinských hrdinů (2022).[4]
Chronologie
- 12. 2. 1919: odstranění názvů po členech habsbursko-lotrinské dynastie.[6]
- 4. 4. 1940: Pelléova ulice přejmenována na ulici generála Roettiga; v dubnu vychází Úřední seznam ulic.[1][6]
- 14. 10. 1952: usnesení rady ÚNV o odstranění názvů v rozporu se zásadami.[1]
- 13. 12. 1989: vznik Nezávislé skupiny pro pojmenování ulic a veřejných prostranství.[1]
- 20. 12. 1989: náměstí Krasnoarmějců přejmenováno na náměstí Jana Palacha.[24]
- 21. 2. 1990: schválení nových názvů ulic, náměstí a stanic metra.[20]
- 27. 2. 2020: náměstí Borise Němcova.[22]
- 22. 4. 2022: ulice Ukrajinských hrdinů a Skakunův most.[18]
- 1. 10. 2023: Koněvova ulice se stává Hartigovou.[25]
Shrnutí: pět velkých vln a tři tisíce přejmenovaných ulic
Velké vlny politicky motivovaného přejmenování připadají na roky 1919, 1940, 1945–1947, 1952 a 1990–1996.[1][7] Mezi nimi docházelo ke správním změnám při rozšiřování města v letech 1922, 1960, 1968 a 1974.[2] Svůj název podle Pražského uličníku změnilo více než 3 000 ulic, tedy necelá polovina, a v centru města jsou nezměněné názvy výjimkou, například Dlouhá ulice nese svůj název od 14. století.[8] Nejčastěji se střídaly názvy Rašínova nábřeží (11 změn), Zenklovy a Wilsonovy ulice (po 10 změnách).[8]
Přejmenování se týkala především jmen panovnického rodu, politiků a vojevůdců domácích i zahraničních, spojeneckých států a jejich představitelů a událostí, které vyzdvihoval vládnoucí režim; v letech 1940–1945 přibyla jména německých měst a osobností.[1][6] Po roce 1945 byly obnoveny všechny předmnichovské názvy.[1] Po roce 1989 se většina ulic vrátila k původním názvům a místům vzniklým po roce 1948 byla vybrána jména nová.[19] Pařížská se ke svému názvu vrátila dvakrát (1945 a 1947), Vítězné náměstí a Rašínovo nábřeží v letech 1945 a 1990.[9][12][14] Jméno Masarykovo neslo od roku 1919 dnešní Smetanovo nábřeží a od roku 1990 sousední nábřeží u Národního divadla.[6][16] V současnosti se ulice přejmenovávají většinou z technických důvodů.[7]
Zdroje
- Historie (Uliční tabule)
- Pražský místopis, historie a současnost
- Nová aplikace Pražský uličník nabízí kompletní encyklopedii názvů pražských prostranství
- Praha přejmenuje část ulice Korunovační a navazující most na počest Ukrajiny
- Rada schválila pojmenování nových ulic
- Historie ulic 1900–1989
- Historie ulic po roce 1989
- Přejmenovávání
- Pařížská
- Masarykovo nábřeží
- náměstí Jana Palacha
- Vítězné náměstí
- Evropská
- Rašínovo nábřeží
- Národní
- Uličník
- Vinohradská
- Ulice Ukrajinských hrdinů a Skakunův most. Praha 6 má nové místopisné názvy
- Z Pionýrské Jahodová, z Rudé armády Beethovenova. Před 30 lety začalo masivní přejmenování ulic
- Revoluce v metru: Z Gottwaldovy Vyšehrad a z Moskevské Anděl
- Náměstí před ruskou ambasádou se přejmenuje. Ponese jméno zastřeleného opozičníka Němcova
- Už ne Pod Kaštany, ale Borise Němcova. Náměstí před ruskou ambasádou má nový název
- Místo Lenina Evropská, místo Gottwalda Vyšehrad. Jak jsme si přejmenovali Prahu
- Pražská „Koněvka“ mění název: Kde byla dřív Stalinova ulice nebo Leninova třída?
- Z Koněvovy ulice na Žižkově bude Hartigova. K přejmenování dojde letos v říjnu