Václav Havel (1936–2011) byl český dramatik, esejista a politik. V letech 1989–1992 byl prezidentem Československa a v letech 1993–2003 prvním prezidentem České republiky.[4] Patřil ke spoluautorům Charty 77 a byl jedním z jejích tří prvních mluvčích.[3] Narodil se 5. října 1936 v Praze.[1] Na 5. října 2026 připadá 90. výročí jeho narození.[6]*
Mládí a studia
Po komunistickém převratu v roce 1948 nesměl z kádrových důvodů studovat na školách humanitního zaměření. V roce 1953 se vyučil chemickým laborantem a maturitu získal v roce 1954 při zaměstnání po večerním dálkovém studiu.[1] Studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze, na filmovou fakultu Akademie múzických umění přijat nebyl.[1] V roce 1956 vystoupil s kritickým příspěvkem na setkání mladých autorů na Dobříši.[1]
Divadlo
Od roku 1959 pracoval jako jevištní technik v Divadle ABC, od roku 1960 v Divadle Na zábradlí, kde se později stal dramaturgem a asistentem režie.[2] Divadlo Na zábradlí uvedlo 3. prosince 1963 jeho hru Zahradní slavnost v režii Otomara Krejči a v roce 1965 hru Vyrozumění v režii Jana Grossmana.[2] Zahradní slavnost měla v říjnu 1964 také německou premiéru v Západním Berlíně.[2] V roce 1966 vyšla jeho první kniha, sborník Protokoly, a téhož roku dokončil dálkové studium dramaturgie na DAMU.[2] V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s projevem o svobodě tvorby.[2] V létě 1968 z Divadla Na zábradlí odešel a dál psal jako spisovatel na volné noze. Během srpnové okupace v roce 1968 psal v Liberci prohlášení pro vysílání Československého rozhlasu.[2]
Disent
Na počátku normalizace se stal zakázaným autorem. Jeho hry se v Československu nehrály, v zahraničí měly podle Knihovny Václava Havla více než 300 premiér.[3] V letech 1974–1975 pracoval jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru a tuto zkušenost zpracoval ve hře Audience z roku 1975.[3] Dne 8. dubna 1975 napsal otevřený dopis Gustávu Husákovi a koncem téhož roku založil samizdatovou Edici Expedice.[3] Charta 77 byla zveřejněna 6. ledna 1977. Havel byl spoluautorem jejího textu a jedním z jejích prvních mluvčích.[3] Dne 27. dubna 1978 spoluzaložil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a v říjnu 1978 napsal esej Moc bezmocných.[3]
V květnu 1979 byl spolu s dalšími členy VONS uvězněn. V říjnu 1979 dostal za „podvracení republiky“ trest čtyř a půl roku. Výkon trestu byl ze zdravotních důvodů přerušen v roce 1983.[3] Z dopisů, které v té době psal, vznikla kniha Dopisy Olze.[3] V letech 1984 a 1985 napsal hry Largo desolato a Pokoušení, v roce 1986 dokončil knižní rozhovor s Karlem Hvížďalou Dálkový výslech.[3] V osmdesátých letech obdržel v zahraničí mimo jiné Erasmovu cenu a Mírovou cenu německých knihkupců.[3] V lednu 1989 byl po protestech na Václavském náměstí k výročí smrti Jana Palacha znovu uvězněn a dostal devítiměsíční trest. Propuštěn byl v květnu 1989 a ihned poté spoluinicioval petici Několik vět.[3]
Prezident
V listopadu 1989 se stal vůdčí osobností Občanského fóra.[4] Dne 29. prosince 1989 jej poslanci Federálního shromáždění ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolili prezidentem.[5] Po prvních svobodných volbách byl 5. července 1990 zvolen prezidentem České a Slovenské Federativní Republiky.[5] Dne 21. února 1990 vystoupil před oběma komorami Kongresu Spojených států a 21. března 1991 jako první prezident ze země za bývalou železnou oponou promluvil v sídle Severoatlantické aliance v Bruselu.[4] Podle Knihovny Václava Havla stála jeho iniciativa u schůzky představitelů Československa, Maďarska a Polska v Bratislavě 9. dubna 1990, z níž vzešla visegrádská spolupráce. Dne 1. července 1991 oznámil v Praze zrušení Varšavské smlouvy.[4] Z funkce prezidenta ČSFR odstoupil 20. července 1992.[4][5]
Dne 26. ledna 1993 byl zvolen prvním prezidentem České republiky a 20. ledna 1998 zvolen podruhé.[4] V roce 1996 založil s Eliem Wieselem a Jóheiem Sasakawou projekt Forum 2000, jehož první mezinárodní konference se konala v roce 1997. Česká republika vstoupila 12. března 1999 do NATO.[4] Druhé funkční období skončilo 2. února 2003.[4]
Po roce 2003
Po odchodu z úřadu se vrátil k psaní. Hra Odcházení měla premiéru 22. května 2008 v Divadle Archa a podle ní natočil stejnojmenný film, uvedený 22. března 2011.[4] Zemřel 18. prosince 2011 na Hrádečku.[6] V roce 2012 přijal Parlament České republiky zákon s jedinou větou „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“.[4]
Připomínky
Výročí narození připomněl 21. září 2026 celodenní program na Mariánském náměstí v Praze s debatami, čtením z Havlových děl a koncertem. Jeho součástí bylo odhalení Lavičky Václava Havla a panelová výstava Praha Václava Havla, připravená s Knihovnou Václava Havla, která v 18 zastaveních představuje místa spojená s jeho životem.[6]
Chronologie
- — Dagmar Havlová oznámila, že správu odkazu Václava Havla přebírá Městská knihovna v Praze, a na Mariánském náměstí odhalila Lavičku Václava Havla, čímž zahájila oslavy 90. výročí jeho narození. → Seznam Zprávy Hospodářské noviny
Stránky, které sem odkazují
- Komunální a senátní volby 2026
- Letenská pláň
- Milion chvilek pro demokracii
- Městská knihovna v Praze
- Nejvyšší správní soud
- Obecní dům
- Odhalení Lavičky Václava Havla na Mariánském náměstí
- Přejmenování pražských ulic a náměstí
- Václavské náměstí