Vinohrady jsou městskou čtvrtí a katastrálním územím v Praze o rozloze 3,79 km². Z tohoto území leží 55 % v Praze 2.[1] Do roku 1960 neslo území jméno Královské Vinohrady, poté bylo administrativně rozděleno mezi pět městských částí, zejména Prahu 2, Prahu 3 a Prahu 10, drobné části zasahují i do Prahy 1 a Prahy 4.[1]
Historie území a vznik vinic
První písemná zmínka o pěstování vinné révy v Praze pochází z roku 1197.[1] Rozhodující proměnu zažila oblast dnešních Vinohrad a Žižkova za vlády Karla IV. Před touto dobou zde cisterciáčtí řeholníci místy pěstovali vinnou révu, avšak oblast ohraničená horou Vítkov, osadami Nusle a Vršovice, Rybníkem, Chudobicemi, Poříčím a Olšany byla jinak bez osad.[2]
Karel IV. nařídil v roce 1348 vysazování vinic a zahrad kolem pražských měst a nechal přivézt ušlechtilou révu z Rakouska a Burgundska.[2] Dne 16. února 1358 vydal nařízení, podle kterého měli lidé osazovat révou všechny hory v okruhu tří mil kolem Prahy. Majitelé pozemků měli osadit neplodnou část svého majetku révou a začít s přípravami do čtrnácti dnů. Nově vznikající vinaři byli na dvanáct let osvobozeni od desátků a navždy od ungeltu a berní.[1][2]
Vznik samostatné obce a jejího jména
Guberniálním nařízením z 13. června 1849 byly usedlosti za Slepou, Žitnou, Koňskou, Horskou a Poříčskou branou spojeny do samostatné obce Vinohrady.[2] Od roku 1867 byla obec na základě rozhodnutí ze 7. ledna pojmenována Královská Vinohradská obec. Tehdejší kronikář zaznamenal, že název měl připomínat „nejslavnější a zároveň nejkrásnější dobu dějin českých“, tedy dobu Karla IV.[2]
K rozdělení obce na Vinohrady I. a Vinohrady II. došlo 16. července 1875. Dne 7. srpna 1877 povolilo ministerstvo vnitra na návrh starosty Karla Hartiga, aby si Vinohrady I. zvolily jméno Žižkov a Vinohrady II. si ponechaly starodávný název Královské Vinohrady.[2] Podle jiné časové osy encyklopedie Prahy 2 se obec oddělením severní části a vznikem samostatného Žižkova osamostatnila již roku 1875.[1]
Dne 26. září 1879 byly Královské Vinohrady povýšeny na město. Vinohradské zastupitelstvo po oddělení Žižkova řešilo zajištění vlastních obecních záležitostí, hned po prvním zasedání se rozhodlo zřídit školu, radnici a další úřady a ponechalo si jméno Královské Vinohrady.[1]
Stavební rozvoj a vznik Velké Prahy
Od 80. let 19. století do 20. let 20. století probíhal na Královských Vinohradech rozsáhlý stavební ruch. V roce 1913 žilo v 1682 vinohradských domech přes 84 000 obyvatel.[1] Do roku 1882 byla vybudována vodárna v Podolí, která zásobovala vinohradské domácnosti vodou, a v roce 1897 byl zahájen provoz elektrické tramvaje vedené přes vinohradské území.[1] V té době zde vyrostlo kamenné divadlo, Národní dům, novogotický kostel svaté Ludmily, řada škol, sady a moderní nemocnice.[1]
Na základě zákona přijatého v roce 1920 vznikla k 1. lednu 1922 Velká Praha, do níž se Královské Vinohrady staly jejím největší částí.[1]
Rozdělení v roce 1960 a současné postavení
Od roku 1960 jsou Vinohrady rozděleny do městských částí Praha 2, Praha 3 a Praha 10, drobné části leží i v Praze 1 a Praze 4.[1] Vinohrady spolu s Žižkovem a Vršovicemi patří od roku 1993 do městské památkové zóny.[1]
Znak
Na počátku roku 1890 udělil císař František Josef I. městu Královské Vinohrady erbovní privilegia. Znak zobrazuje stříbrné hradby s branou a zlatým cimbuřím na zeleném trávníku, na hradbách stojí postava svatého Václava držícího vinnou ratolest s hroznem. Podle legend prý tento světec osobně připravoval mešní víno.[1]