Rudolfinum je víceúčelová budova v Praze na pravém břehu Vltavy, naproti Pražskému hradu. Jako Dům umělců ji vystavěla Böhmische Sparkasse (Česká spořitelna) a podle stránek České filharmonie šlo o stavbu s koncepcí, která neměla v době vzniku obdoby.[1]
Vznik myšlenky
Böhmische Sparkasse, založená v roce 1825 jako nejstarší peněžní ústav Českého království, se rozhodla oslavit 50. výročí vzniku darem 400 000 zlatých na dobročinný účel. Ředitel instituce Wenzel rytíř Worowka přesvědčil vedení, aby peníze podpořily výtvarné umění a hudbu, protože projekt se měl týkat všech klientů bez ohledu na národnost či společenské postavení. Stavbu Domu umělců schválila valná hromada spořitelny 19. listopadu 1872.[1]
Jméno budovy
Spořitelna se už roku 1873 rozhodla dát budově jméno následníka trůnu, korunního prince Rudolfa. Stavba měla vyjadřovat věrnost habsburské rodině a monarchii a mladý arcivévoda byl tehdy velmi oblíbený. Při volbě jména se myslelo také na císaře Rudolfa II., přítele umění. Stejné jméno dostalo také sousední nábřeží a nedaleká řetězová lávka.[1]
Místo stavby
Pozemek leží na místě zvaném rejdiště, které bylo tehdy okrajovou částí města s nízkou zástavbou domů, ohrad a staveb pro skladování dřeva a další hospodářské účely. Přeměnu místa odstartovala v letech 1868–1869 stavba řetězové lávky. Následovaly výkupy a demolice starých nábřežních domů, poté se od června 1876 stavělo Rudolfinum. Nábřeží bylo upraveno v roce 1878, Uměleckoprůmyslová škola vznikla v roce 1882 a Uměleckoprůmyslové muzeum v roce 1897. Budova Filozofické fakulty Univerzity Karlovy z 20. let 20. století pak dotvořila podobu tohoto ostrova umění a vzdělání.[1]
Architekti a stavba
Spořitelna vypsala architektonickou soutěž a v červnu 1874 obdržela osm návrhů, mezi nimi společný projekt Josefa Zítka a Josefa Schulze. Porota složená z odborníků vítěze nevybrala, ale Wenzel rytíř Worowka z vlastního rozhodnutí zvolil k provedení návrh českých architektů, jehož přepracování pokládal za nejsnazší. Zítek a Schulz na vlastní náklady procestovali Anglii, Belgii, Francii a Německo, kde si prohlíželi koncertní sály a galerie a konzultovali s odborníky. V Bayreuthu se setkali s Richardem Wagnerem a probírali s ním akustiku koncertních sálů. Přepracované plány odevzdali v dubnu 1875 a prováděcí projekt v květnu 1876.[1]
Se zakládáním stavby se začalo v červnu 1876. Základy bylo nutné položit hlouběji, než se plánovalo, do hloubky devíti metrů, tedy dva metry pod hladinu Vltavy, a zemní práce se proto protáhly do roku 1878. Stavbu provedl stavitel Jan Bělský.[1]