Vyšehrad je skalní ostroh nad pravým břehem Vltavy a katastrální území o rozloze 0,36 km², které celé leží v městské části Praha 2. Zabírá je především areál někdejšího hradiště, hradu a pevnosti. K Praze patří od roku 1883.[1] Národní kulturní památkou byl Vyšehrad prohlášen v roce 1962.[7] Zřizovatelem organizace Národní kulturní památka Vyšehrad je hlavní město Praha.[9]*
Pověsti
Staré pověsti spojují Vyšehrad se sídlem Kroka a jeho dcer Kazi, Tety a Libuše, s Horymírem a jeho koněm Šemíkem nebo s Bivojem.[1] Správa památky připomíná, že pověst o Šemíkovi poprvé zaznamenal až Václav Hájek z Libočan a že Krokovo sídlo se spíše hledá v okolí Berounky.[10]
Hradiště a hrad
Nejstarší zprávy o Vyšehradu pocházejí z druhé poloviny 10. století, kdy se na hradišti razily mince. Předpokládá se, že je Přemyslovci založili v 9. století jako protějšek Pražského hradu na druhém břehu Vltavy.[1] Boleslav II. zde postavil kamennou rotundu svatého Jana Evangelisty.[1] Vratislav II. přestavěl ve druhé polovině 11. století dřevěné hradiště na kamenný hrad s knížecím palácem a učinil z něj své hlavní sídlo. Zřídil tu kapitulu a dal pro ni postavit kostel svatého Petra a Pavla; zmínky o kapitule se vztahují k době kolem roku 1070.[1][4] Rotunda svatého Martina je nejstarší zachovanou církevní stavbou na území Prahy; pochází patrně z konce 11. nebo z počátku 12. století, její přesné stáří je však předmětem odborných sporů.[3]
Ve 12. století kapitulní kostel rozšířil kníže Soběslav, po jeho smrti ale význam Vyšehradu klesl a centrem se stal Pražský hrad.[1] Karel IV. zde vybudoval gotický hrad s věžovitou branou a novým palácem a přestavěl i kapitulní kostel.[1] V roce 1420 Vyšehrad oblehli husité. Dne 1. listopadu 1420 porazili na pankrácké pláni vojsko, které přišlo posádce na pomoc; posádka se poté vzdala a husité hrad zpustošili.[1] V dalších staletích bylo místo malým městečkem chudých řemeslníků, kde rozhodovala vyšehradská kapitula.[1]
Barokní pevnost
V polovině 17. století bylo obyvatelstvo z Vyšehradu vystěhováno a hrad se změnil v barokní pevnost, součást pražského opevnění.[1] Stavbu dnešního opevnění zahájil roku 1653 Carlo Lurago, od roku 1656 až do své smrti v roce 1678 ji vedl Gion Decapaoli. Do roku 1672 vznikla Leopoldova brána.[2] Pevnost nebyla nikdy úplně dokončena. Francouzská vojska upravila v letech 1741–1742 kasematy, další práce proběhly v letech 1808–1809 a v letech 1838–1844, kdy byla proražena Cihelná brána.[2] Když bylo roku 1866 rozhodnuto o zboření pražských hradeb, Vyšehrad zůstal zachován, protože patřil vojsku. Armáda jej předala městu v roce 1911.[2][8] V kasematech je síň Gorlice o ploše 330 m², kde jsou uloženy originály soch z Karlova mostu.[2]
Národní symbol
Ve druhé polovině 19. století vojenský význam Vyšehradu ustoupil a probošti vyšehradské kapituly Václav Štulc a Mikuláš Karlach z něj vytvořili symbol nejstarších českých dějin. Z jejich podnětu se vysazovaly sady a řada budov dostala novogotickou podobu.[8] Kapitulní kostel svatého Petra a Pavla přestavěl v letech 1885–1903 Josef Mocker, věže dokončil František Mikš.[8][4] Věže jsou vysoké 58 metrů a kostel nese od roku 2003 titul bazilika minor.[9] Rotundu svatého Martina, kterou v roce 1841 zachránil před zbořením hrabě Chotek, koupila kapitula roku 1875 a od roku 1878 ji nechala obnovit podle návrhu Antonína Bauma.[3]
Za založení Vyšehradského hřbitova se považuje rok 1660, kdy děkan Martin Veselanský obehnal hřbitov u kapitulního kostela novou zdí. V 60. letech 19. století navrhl spolek Svatobor hřbitov jako národní pohřebiště; Václav Štulc jej poprvé rozšířil roku 1869.[5] Na ploše téměř jednoho hektaru je pohřbeno více než šest set osobností.[5] Společnou hrobku Slavín postavili v letech 1889–1893 architekt Antonín Wiehl a sochař Josef Mauder, z velké části z daru smíchovského starosty Petra Matěje Fischera. Jako první v ní byl v roce 1901 pohřben básník Julius Zeyer a do roku 2013 zde bylo uloženo 56 osobností.[6][5]
Od 80. let 19. století se prostory pevnosti měnily v parky; svahy upravoval mimo jiné František Thomayer a dva z parků nesou jména proboštů Štulce a Karlacha.[7] Po převzetí městem se Vyšehrad stal místem odpočinku.[7]
Stránky, které sem odkazují
- Hlavní město Praha
- Holešovice
- Královská cesta
- Linka C pražského metra
- Praha 2
- Pražské metro
- Přejmenování pražských ulic a náměstí
- Vinoř
- Václavské náměstí