Letenské sady jsou městský park na svazích Letné nad Vltavou. Letenská pláň s přilehlými svahy sloužila podle Pražské přírody od nepaměti jako shromaždiště a tábořiště vojsk a konaly se na ní i oslavy, mezi nimi korunovace Přemysla Otakara II. v roce 1261.[1] Česká televize připomíná, že pláň byla v minulosti spjata s armádou jako vojenské cvičiště, kdežto dnes slouží spíše rekreaci a sportu.[2]
Starší využití svahu
Od 13. století se na svahu pěstovala vinná réva a vznikaly zde kamenolomy. V roce 1582 vznikla pod svahem asi kilometr dlouhá Rudolfova štola, která vedla vodu z Vltavy do rybníků v Královské oboře. V roce 1635 postavil řád cyriaků u úpatí svahu kapli svaté Máří Magdalény, přemístěnou v 50. letech 20. století za nábřežní komunikaci. František Valdštejn nechal v roce 1715 na hraně svahu postavit viniční zámeček Belvedere, který v roce 1742 zbořilo francouzské vojsko vedené de Broglie; na jeho místě pak stál hostinec. Na Letné vznikal v poslední čtvrtině 18. století systém opevnění, poslední práce proběhly v roce 1813. Jeho stopy se dochovaly až do výstavby Stalinova pomníku v 50. letech 20. století, bastiony na západní hranici stojí dodnes.[1]
Založení parku
Pražská obec letenské pozemky postupně vykupovala, aby z nich vznikl veřejný park. Po roce 1860 se park zakládal a upravoval v historizujícím krajinářském a novoklasicistním pojetí, většinou na místě vinic barona Jakuba Wimmera, kterému na počátku 19. století patřila většina letenských pozemků. Založení parku vzešlo hlavně z činnosti Okrašlovacího spolku pro vysazování stromů, který inicioval svobodný pán Mescery de Tsoor. Plán vypracoval zahradník Bedřich Wünscher a rozpracoval jej Jiří Braul z Královské obory. Nejdříve se vysazovalo západně od restaurace, v místě dnešního Hanavského pavilonu, a současně se zalesňovaly holé svahy.[1]
Novorenesanční restaurace podle projektu Ignáce V. Ullmanna vznikla v roce 1863 přibližně na místě letohrádku Belvedere. Po roce 1866 následovala terénní úprava, zakládání cest a osazování svahů v celé délce Letné; vysázeno bylo asi 150 tisíc stromů a založení stálo 12 000 zlatých. Park měl od počátku závlahový systém z pěti sběrných nádrží. Na konci 80. let 19. století se na podobě parku podílel František Thomayer, tehdejší ředitel městských parků; promenádní pás s dvojitou alejí ve východní části souvisí s jeho zkušenostmi z Francie.[1]