České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je pražská vysoká škola, jejíž počátky sahají k inženýrské profesuře z roku 1717. V dnešní podobě navazuje na vysokoškolský svazek zřízený v roce 1920.[1]
Inženýrská výuka v 18. století
Odborník na fortifikace Christian Josef Willenberg žádal císaře Leopolda o svolení vyučovat inženýrskému umění šest osob panského stavu, čtyři rytířského a dvě městského. Císař Josef I. v reskriptu z 18. ledna 1707 s návrhem souhlasil. Protože čeští stavové nereagovali, poslal Willenberg v říjnu 1716 žádost znovu císaři Karlu VI. i stavům. Dekretem stavů z 9. listopadu 1717 byla zřízena inženýrská profesura a Willenberg jejím vedením pověřen; výuka začala 7. ledna 1718. Vyučovalo se fortifikační umění i civilní obory, například zeměměřičství, kreslení map a odvodňovací práce.[1]
Willenbergův nástupce Jan František Schor, činný v letech 1726 až 1767, do výuky přidal optiku, perspektivu, kreslení i geografii. Dalším, třetím profesorem byl Antonín Linhart Herget, za jehož působení byla roku 1787 stavovská inženýrská profesura přeměněna v řádnou profesuru na filozofické fakultě pražské univerzity.[1]
Polytechnický ústav
V roce 1798 podal profesor matematiky František Josef Gerstner návrh na založení technické univerzity po vzoru pařížské École polytechnique, s ohledem na industrializaci českých zemí. Dekret o zřízení Českého stavovského polytechnického ústavu podepsal císař František I. v březnu 1803 a výuka na něm začala 10. listopadu 1806. Ředitelem byl jmenován Gerstner. Od 8. září 1815 už ústav nepatřil k univerzitě a měl postavení samostatné školy.[1]
Od dvojjazyčné polytechniky k vysokým školám
Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu a začala krátká historie dvojjazyčné polytechniky. Panovník ji 18. dubna 1869 zrušil a souhlasil se vznikem dvou škol, Českého polytechnického ústavu a německého polytechnického ústavu království Českého. V roce 1875 byly obě převedeny do státní správy a roku 1879 získala česká škola název C. a k. česká vysoká škola technická v Praze, zatímco německá se jmenovala Deutsche Technische Hochschule in Prag s předponou K. k.[1]
Říšský zákon z 13. dubna 1901 přiznal technickým vysokým školám právo udílet tituly doktorů technických věd a čestné doktoráty. V roce 1902 profesorský sbor české školy doporučil ministerstvu, aby mohly být ženy zapisovány jako řádné posluchačky.[1]
České vysoké učení technické od roku 1920
Výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 1. září 1920 jako svazek sedmi technických vysokých škol vzniklo České vysoké učení technické. Patřily k němu školy stavebního inženýrství a kulturního inženýrství, dále architektury a pozemního inženýrství, k tomu strojního a elektrotechnického inženýrství, vedle toho chemicko-technologického inženýrství, vedle nich zemědělského a lesního inženýrství, ke kterým přibyla škola speciálních nauk. Roku 1921 byla škola kulturního inženýrství zrušena a připojena k Vysoké škole inženýrského stavitelství. Rovnoprávnou součástí ČVUT se od roku 1929 stala také Vysoká škola obchodní. Německá technika v Praze přijala v roce 1918 název Deutsche Technische Hochschule Prag.[1]
Chronologie
- — Ministr obrany Jaromír Zůna a senátorka Jana Mračková Vildumetzová oznámili v Karlových Varech plán pilotního kurzu Ochrana obyvatelstva pro budoucí záložní důstojníky, který by v Karlovarském kraji ve spolupráci s Českým vysokým učením technickým vyučovala vojenská katedra. → Karlovarská Drbna Deník: Karlovarský kraj