Brno je statutární město, druhé největší město České republiky a centrum Moravy.[1] Je krajskou metropolí Jihomoravského kraje a leží na soutoku Svratky a Svitavy.[2] K 1. lednu 2025 mělo podle Českého statistického úřadu 402 739 obyvatel.[3] Žije v něm téměř třetina obyvatel kraje.[1]*
Poloha a členění
Město zabírá 230 km² v nadmořské výšce od 190 do 425 m. Ze tří stran je obklopeno zalesněnými kopci, na jihu přechází do jihomoravské nížiny; od severozápadu sem zasahují výběžky Drahanské a Českomoravské vrchoviny a na severovýchodě leží Moravský kras. Na Svratce na severozápadě města vznikla Brněnská přehrada.[1] Statutární město se dělí na 29 městských částí. Velké Brno vzniklo v roce 1919 připojením 23 předměstských obcí, roku 1944 přibyla Líšeň, v roce 1960 Bystrc a v letech 1961–1980 dalších 11 obcí. Dnešní městské části existují od roku 1990.[1] Brnem prochází křižovatka dálnic D1 a D2 a v městské části Brno-Tuřany je mezinárodní letiště.[1]
Historie
Jméno městu dala osada u brodu přes Svratku, dnešní Staré Brno, která vznikla kolem roku 1000. Od 11. století zde stál hrad přemyslovského údělného knížete. V roce 1243 udělil král Václav I. městu tzv. větší a menší privilegium, které se stalo právním základem jeho rozvoje. Hradby měly pět bran: Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou. Ve 14. století bylo Brno sídlem moravských markrabat a zemských sněmů a mělo asi 1 000 domů a 11 000 obyvatel.[1] Nad městem stojí hrad Špilberk, gotické sídlo markrabat, později přestavěné na barokní bastionovou pevnost. Památkový katalog Národního památkového ústavu ho vede jako národní kulturní památku od roku 1998.[4]
Za třicetileté války oblehlo Brno 3. května 1645 švédské vojsko polního maršála Lennarta Torstensona. Obranu vedl plukovník Jean-Louis Raduit de Souches a kromě posádky se jí účastnili i měšťané a studenti. Generální útok 15. srpna se nezdařil a 23. srpna 1645 Švédové odtáhli. Brno se tak jako jediné moravské město švédskému vojsku ubránilo.[5]
V 18. století se rozvinul průmysl, především textilní, v němž pracovalo kolem 10 000 lidí. Město se rozrůstalo, hradby byly zbořeny a v roce 1850 k němu bylo připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel vzrostl na 46 tisíc. V roce 1839 přijel do Brna první vlak, zavedeno bylo plynové osvětlení a pouliční dráha. Vznikaly střední i vysoké školy, nejprve německé a později české. V 19. století rostlo strojírenství, ve 20. století další obory průmyslu.[1]
Památky
Z gotiky pocházejí Stará radnice, hrady Špilberk a Veveří a chrám sv. Petra a Pavla; ve městě je přes 50 kostelů.[1] Vila Tugendhat v Černých Polích vznikla v letech 1929–1930 podle projektu Ludwiga Miese van der Rohe pro manžele Gretu a Fritze Tugendhatovy, kteří ji v roce 1938 museli opustit. V roce 1993 zde byla podepsána smlouva o rozdělení Československa. Vila je národní kulturní památkou, od roku 2001 je zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO a od roku 1994 ji spravuje Muzeum města Brna.[6]
Instituce
Brno je sídlem Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího státního zastupitelství, Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Kanceláře veřejného ochránce práv. Je druhým největším centrem vzdělávání v zemi. Na Špilberku sídlí Muzeum města Brna, dále zde působí Moravské zemské muzeum, Technické muzeum a Moravská zemská knihovna. Filharmonie Brno sídlí v Besedním domě. Na brněnském výstavišti pořádá společnost Veletrhy Brno mezinárodní veletrhy.[1]
Chronologie
- — Policie v Brně dopadla jednoho ze dvou vězňů, kteří uprchli z nestřeženého pracoviště; po druhém dál pátrá. Novinky.cz Deník: Jihomoravský kraj
- — Brno vybralo podobu pietní desky pro 1107 lidí pohřbených v hromadném hrobě na Ústředním hřbitově, mezi nimi oběti komunistického režimu; desku z cortenové oceli má podle magistrátu navrhnout sochař Dušan Váňa a instalovat ji do konce roku. → Deník: Jihomoravský kraj Novinky.cz