Městská část Praha 1 zahrnuje jádro hlavního města Prahy. Rozkládá se na 550 ha, tedy přibližně na 1 % území Prahy, a patří proto k menším městským částem.[1]

Území a správa

Hranice území určuje Statut hlavního města Prahy, tedy vyhláška č. 55/2000 Sb. HMP. Plocha se od roku 1960 nezměnila. Samostatnou městskou částí se správní obvod stal roku 1990.[1] Celé katastrální území tu mají Josefov, plošně nejmenší katastr v Praze, a Staré Město. Zčásti sem patří Hradčany, Malá Strana a Nové Město a velmi okrajově také Holešovice a Vinohrady.[1]

Největší podíl má Nové Město se 174 ha, následuje Malá Strana se 130 ha, Staré Město se 129 ha, Hradčany se 105 ha a Josefov s 9 ha. Na Vinohrady připadají 2 ha a na Holešovice 1 ha. Levobřežní, malostranská část měří 225 ha, pravobřežní, staroměstská 270 ha a Vltava včetně ostrovů 55 ha. Výše položená místa Malé Strany a Hradčan dosahují 330 m nad mořem, v korytě Vltavy je to 185 m.[1]

Obyvatelstvo

K 1. lednu 2009 bylo v městské části evidováno 30 343 obyvatel, což je zhruba 2,5 % obyvatel Prahy. Podíl stálých obyvatel na celé Praze klesal z přibližně jedné třetiny na konci 19. století přes hodnotu vyšší než 7 % v roce 1961 až na 3,5 % roku 1991. Pokles souvisí s komercionalizací městského jádra od průmyslové revoluce.[1] Hustota zalidnění činí kolem 5500–5600 obyvatel na km², tedy asi dvojnásobek pražského průměru.[1]

Průměrný věk vzrostl z 42,2 roku v roce 1991 na 43,3 roku v roce 2008, zatímco v celé Praze to bylo 41,7 roku. V roce 2008 tvořily děti do 15 let 11 % obyvatel, lidé starší 64 let 16 % a osoby ve věku 15–64 let 73 %. Podle sčítání z roku 2001 mělo vysokoškolské vzdělání 24,2 % obyvatel, v Praze jako celku 18,8 %.[1]

Počátky osídlení

Podle pověsti založila Prahu kněžna Libuše. Poslední Přemyslovec po meči Václav III. byl zavražděn v Olomouci 4. srpna 1306. Jedno z nejuznávanějších svědectví o městě pochází z let 965–966, kdy Prahu navštívil obchodník Ibrahím ibn Jákúb at-Tartúší. Popsal ji jako kamenné město s rozsáhlým obchodem, kde působili Slované, Židé, muslimové i další.[2] Kalendář Daniela Adama z Veleslavína uvádí jako datum založení Prahy 2. listopadu 723.[2]

Staré Město

Území Starého Města se v některých pramenech nazývá Mezigrady a leželo při Vltavě mezi Pražským hradem a Vyšehradem. Nejprve tu stála roztroušená, převážně dřevěná zástavba, kamenné kostelíky, dvorce a osady. Pevný tvar dostalo osídlení až s městskými hradbami.[2] K slovanskému osídlení patřily také cizí osady: německá kolem kostela sv. Petra, románská mezi kostely sv. Michala a sv. Linharta a židovské, nejprve poblíž ulice U staré školy, později u Staronové synagogy.[2]

Jedinou plánovanou částí Starého Města bylo Havelské Město kolem kostela sv. Havla, jehož zakladatelem byl Eberhard, první rychtář a také mincmistr krále Václava I. Hradby probíhaly podél dnešních ulic Národní, 28. října a také Na příkopě a Revoluční a jejich úsek kolem Havelského Města měřil pět set metrů.[2]