Nové Město je pražská městská čtvrť a katastrální území o rozloze 3,34 km², z něhož 44 procent leží v městské části Praha 2. Založil je roku 1348 král Karel IV. a do roku 1784 šlo o samostatné město, než se stalo součástí Královského hlavního města Prahy.[1]
Založení
Karel IV. zveřejnil svůj záměr královským majestátem vydaným 8. března 1348. Historikové se kvůli rozsahu a připravenosti akce domnívají, že projektové práce začaly již před rokem 1346. Cílem bylo rozšířit hlavní město tak, aby pojalo rostoucí počet Pražanů i příliv cizinců, dvořanů, studentů, učitelů a šlechty.[2] Zakládací listina univerzity byla vydána o necelý měsíc později, 4. dubna 1348. Základní kámen, ve skutečnosti hradební zdi, byl položen 26. března 1348.[2] Staré a Nové Město byly sloučeny v prosinci 1367.[2]
Před vznikem Nového Města tvořilo Prahu trojměstí Hradčany, Menší Město pražské a Staré Město pražské. Karel IV. se rozhodl vybudovat v oblouku Vltavy kolem hradeb Starého Města další, mnohem rozsáhlejší opevnění.[1]
Hradby a náměstí
Hradební pás měřil tři a půl kilometru, zeď byla vysoká šest metrů a zpevněná čtyřhrannými věžemi. Podle dobových pramenů opevnění vyrostlo za dva roky. Do města vedly čtyři brány: Špitálská, Horská, Koňská a Svinská.[1] Novoměstské hradby byly v 70. letech 19. století převážně zbourány kvůli růstu Prahy.[1]
Základ půdorysu tvořila tři náměstí spojená pravidelnými ulicemi. Dobytčí trh, dnešní Karlovo náměstí, měl plochu 85 550 m² a patřil k největším náměstím v Evropě. Koňský trh, dnešní Václavské náměstí, byl výpadovou trasou dlouhou tři čtvrtě kilometru a širokou 60 metrů, zakončenou Koňskou bránou. Třetí byl Senný trh, dnešní Senovážné náměstí.[1][2] Roku 1354 byla uprostřed Dobytčího trhu postavena dřevěná věž, z níž se každoročně ukazovaly říšské korunovační klenoty a ostatky svatých, takže se město stalo významným poutním místem.[2]
Výstavba a výsady
Na území uvnitř hradeb vznikla síť ulic s půldruha tisícem domů, radnicí a řadou kostelů a klášterů, mezi nimi klášter Na Slovanech, kde král usadil benediktiny konající bohoslužby ve staroslovanském jazyce.[1] Obyvatelé, kteří si do 18 měsíců postavili kamenný dům, získali daňové úlevy a další výhody. Občané včetně Židů byli osvobozeni na 12 let od daní.[1][2] Ze Starého Města byla přemístěna hlučná nebo špinavá řemesla, například sladovny, pivovary či kováři.[1][2] Půda se začala rozdělovat v dubnu 1348. Do obranného plánu byl zahrnut také Vyšehrad.[2]