
Vltava je nejdelší řeka v Česku. Od pramene pod Černou horou na Šumavě měří 430 kilometrů a u Mělníka se vlévá do Labe; mezi pramenem a ústím překonává výškový rozdíl přes 1011 metrů.[1] Správcem Vltavy a dalších významných toků v jejím povodí je státní podnik Povodí Vltavy (PVL).[2] Řeka protéká mimo jiné Českými Budějovicemi a Prahou; spád mezi oběma městy činí 190 metrů.[3]*
Tok
Hloubku a šířku řeky trvale změnila stavba přehrad v úseku od Lipna po Prahu. Nejširší je Vltava u Černé v Pošumaví, kde jsou břehy lipenské nádrže od sebe vzdáleny 5 km, nejhlubší místo leží na dně orlické nádrže v hloubce 74 metrů.[1] Jméno řeky nesou v názvu desítky obcí, například Kralupy nad Vltavou, Kamýk nad Vltavou nebo Hluboká nad Vltavou.[1] Až k Týnu nad Vltavou sahá vzdutí přehrady Orlík.[3]

Plavba
Po Vltavě se odedávna plavily vory a menší lodě, které vozily hlavně sůl, kámen a dřevo. Karel IV. uvažoval o spojení Vltavy s Dunajem.[3] Za Marie Terezie byl v roce 1777 vydán český navigační zákon.[5] První ucelený projekt splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Mělníka vypracovala roku 1894 firma Lanna a Vering.[3] Komise pro kanalisování Vltavy a Labe v Čechách, ustavená v roce 1896, prosadila stavbu jedenácti zdymadel mezi Prahou a tehdejší říšskou hranicí. Ta zajišťovala plavební hloubku 2,10 m a umožnila plavbu lodí o nosnosti 1000 tun.[5]
Vltavská kaskáda
Vltavskou kaskádu tvoří devět vodních děl: Lipno I, Lipno II, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané.[3] Po první světové válce se v plánech na úpravu střední Vltavy střetávaly zájmy plavby a výroby elektřiny. Stavba přehrady u Štěchovic začala v roce 1938 a byla dokončena v roce 1945.[3] Po válce převážil záměr budovat co největší přehrady, které by zadržely velké zásoby vody; tak vznikly Slapy ve Svatojánských proudech, dokončené roku 1955, a Orlík s Kamýkem.[3] Orlík je nejvyšším stupněm kaskády se spádem až 70,5 metru.[3] Před zatopením orlické nádrže byly zajištěny hrady Orlík a Zvíkov a některé menší stavby, například kostelík v Červené z 12. století, byly přeneseny nad hladinu. Elektrárna přehrady má výkon 364 MW.[4] Při povodni v srpnu 2002 snížila nádrž přítok 3900 m³/s na odtok 3100 m³/s.[4]
Vltava v Praze
Předchůdcem dnešního Karlova mostu byl kamenný Juditin most, který kolem roku 1170 postavil Vladislav I.; po poškození povodní byl roku 1342 odstraněn. Základní kámen Karlova mostu byl položen v roce 1357.[6] Při povodni v srpnu 2002 dosáhla Vltava ve Velké Chuchli 14. srpna ve 12 hodin průtoku 5160 m³/s při výšce hladiny 782 cm a zaplavila mimo jiné Karlín.[7] Pod vodou se ocitla řada stanic a úseků metra; poslední z nich byly znovu otevřeny 22. března 2003.[8] Rozsah škod vedl město k rychlejšímu dokončení protipovodňové ochrany, jejíž mobilní hrazení se použilo při povodních v letech 2006 a 2013.[9]
V kultuře
Řeku zachytila řada malířů, Bedřich Smetana jí věnoval stejnojmennou symfonickou báseň a Český rozhlas po ní pojmenoval jednu ze svých celoplošných stanic.[1]
Stránky, které sem odkazují
- Asanace Josefova
- Hlavní město Praha
- Holešovice
- Jihočeský kraj
- Josefov
- Karlův most
- Letenská pláň
- Magistrát hlavního města Prahy
- Národní divadlo
- Stromovka
- Středočeský kraj
- Týn nad Vltavou
- Vyšehrad
- České Budějovice
Zdroje
- Nejdelší řekou u nás je Vltava. Výškový rozdíl jejího začátku a konce je přes 1011 metrů
- Toky ve správě Povodí Vltavy, státní podnik
- Vltavská kaskáda
- Vodní dílo Orlík
- Vltavská vodní cesta
- Karlův most
- Z archivu Deníku: 14. srpna 2002 bylo zatopeno deset pražských čtvrtí
- Historie pražského metra v datech
- Historie Prahy 7