Praha 7 je městskou částí hlavního města Prahy s účinností od 24. listopadu 1990. Leží severně od historického jádra města, hlavně na levém vltavském břehu, částečně i na pravém. Patří k ní skoro celé katastrální území Holešovice, zhruba polovina Bubenče a drobná část Libně.[1]
Základní údaje
Podle webu městské části má Praha 7 katastrální výměru 7,14 km² a 49 582 obyvatel (údaj k roku 2025), hustota zalidnění činí 6 764,8 obyvatele na km². Starostou je uveden Jan Čižinský (Praha 7 SOBĚ).[1] Součástí Prahy 7 byl ještě do konce roku 1991 jihozápadní díl katastru Troja, který se od počátku roku 1992 stal samostatnou městskou částí Praha-Troja.[1]
Historie
Dějiny čtvrti ovlivnila blízkost Prahy a Vltavy. Dvě historické obce, Holešovice a Bubny, se přesto po řadu staletí vyvíjely poměrně odlišně.[2]
Ves Bubny stála na severním břehu Vltavy, nad říčními ostrovy, z nichž se dochovala jen Štvanice. Řeku bylo možné v těchto místech poměrně snadno přejít, a vedl tudy proto brod, kterým putovali obchodníci k trhu na Starém Městě. Nejstarší zmínku o obci obsahuje takzvané vyšehradské falzum z roku 1088, brod uvádí také Kosmova kronika z počátku 12. století. Nejstarší dochovaná listina o vsi je z roku 1234 a týká se daru zdejšího kostela a pozemků klášteru na Zderaze.[2]
Brod přinášel Bubnům opakovaně potíže, protože jím táhla vojska směřující proti Praze. Roku 1420 se tu před bitvou na Vítkově utábořili křižáci. Třicetiletá válka přinesla zkázu: švédská vojska generála Banéra obec v roce 1634 vypálila a zničen byl i kostel svatého Klimenta. Další těžkou ránu znamenalo obléhání Prahy Švédy v roce 1648.[2]
Obnovu podpořil Maxmilián Valentin z Martinic, který opravil kostelík, zřídil pivovar a zvelebil statek. Bubny se v 18. století, hned na jeho počátku, dostaly k Valdštejnům; jeden z nich nechal na letenském svahu postavit zámeček Belvedere, který v roce 1742 vyhodili do povětří ustupující francouzští vojáci. Baron Jakub Wimmer koupil v roce 1803 bývalé letenské vinice a o dva roky později také bubenský statek; obnovil pěstování vína a vysázel první ovocné a okrasné stromy. Koncem třicátých let statek získala rodina Richterových, která asi o dvacet let později pozemky v dnešních letenských sadech prodala Praze.[2]