Staré Město je historická část Prahy. Podle popisu městské části Praha 1 jde o první pražské město, které vzniklo na území mezi Pražským hradem a Vyšehradem.[1]
Počátky osídlení
Oblast dnešního Starého Města bývá v některých pramenech označována jako Mezigrady. Šlo o osídlení mimo knížecí sídlo, které je možná starší, než se obvykle soudí. Zástavba se formovala podél přirozených cest, k nimž patřily řeka Vltava a její přítoky, a podél umělých cest, pěšin, ulic, brodů a nakonec mostů.[1] Nejprve se jednalo o rozptýlenou dřevěnou zástavbu s ojedinělými kamennými kostelíky, dvorci, osadami a vesnicemi, až sídlo dostalo pevný tvar v podobě městských hradeb.[1]
Staré Město vzniklo spojením nahodilé zástavby a etnicky různorodého obyvatelstva. Vedle slovanského osídlení zde existovaly cizí osady: Němci žili v osadě Poříč kolem kostela sv. Petra, Románi mezi kostely sv. Michala a sv. Linharta a židovské osady stály poblíž dnešní ulice U staré školy a později kolem Staronové synagogy.[1]
Havelské Město a hradby
Jedinou plánovaně založenou částí Starého Města bylo osídlení kolem kostela sv. Havla, nazývané Havelské Město. Založil je Eberhard, první rychtář a mincmistr krále Václava I. (1230 až 1250). Současně byly vybudovány hradby v ose dnešních ulic Národní, 28. října, Na příkopě a Revoluční. Hradba Havelského Města měla délku pět set metrů a vedla přímo.[1] Podle textu městské části teprve hradby činí z osady město, protože představovaly nejen ochranu, ale i výsadu, kterou mohl udělit jen král.[1]
Praha v širších souvislostech
Text městské části připomíná také svědectví z let 965 až 966, kdy Prahu navštívil arabsko-židovský kupec Ibrahím ibn Jákúb at-Tartúši jako člen poselstva cordobského chalífy. Zachovalo se jen v mladších opisech, podle nichž byla Praha vystavěna z kamene a vápna a byla střediskem rozsáhlého obchodu.[1] Podle kalendáře Daniela Adama z Veleslavína byla Praha založena 2. listopadu 723.[1] Městská část označuje Staré Město za hlavní město Prahy.[1]