Chráněná krajinná oblast Jizerské hory se rozkládá na území Jizerských hor a jejich podhůří, s výjimkou Černostudničního hřebene, přibližně mezi městy Liberec, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Kořenov, Tanvald a Jablonec nad Nisou. Na východě dosahuje až ke státní hranici s Polskem a sousedí s Krkonošským národním parkem [2]. Nadmořská výška území se pohybuje od 317 do 1124 metrů [1].
Historie
Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena 1. ledna 1968 [1]. Vodní hospodářství v oblasti má starší kořeny: v letech 1903 až 1928 zde vznikly čtyři vodní nádrže, Bedřichov, Fojtka, Mšeno a Rudolfov, určené k ochraně před povodněmi [1]. V roce 1915 byla dokončena stavba dvou zemních hrází na Bílé a Černé Desné, nazývaná Souš, přičemž jedna z nich se v roce 1916 protrhla s tragickými následky [1]. Nádrž Souš byla později upravena pro zásobování pitnou vodou a v roce 1982 byla dokončena vodní nádrž Josefův Důl na řece Kamenici, která je podle zdroje největší jizerskohorskou přehradou [1].
Geologie a reliéf
Jizerské hory jsou pohořím prvohorního stáří, pro něž jsou charakteristické ploché kupy, plošiny, zaoblené hřbety a široká údolí [1]. Na okrajích pohoří se nacházejí příkré svahy s mladými údolími, která vznikla erozí [1]. Na styku žuly a krystalických břidlic v severním podhůří se v úzkém pásu svorů vyskytují minerální prameny se slabou mineralizací, jde o kalcium-bikarbonátové kyselky s různým obsahem železnatých iontů, nalézající se v Lázních Libverda a u Nového Města pod Smrkem [1].
Vodstvo
Oblast se vyznačuje hustou říční sítí a podle zdroje mimořádně velkými přírodními zdroji povrchové vody [1]. Směr vodních toků určuje geologická stavba pohoří: k severu spadají toky prudce do Frýdlantské pahorkatiny a zahlubují se do skalnatých a balvanitých roklí s vodopády a kaskádami, například v údolí Černého potoka či Velkého a Malého Štolpichu [1]. Na jižní stranu klesá pohoří stupňovitě a pozvolněji, takže tamní údolí nejsou tak strmá ani hluboko zaříznutá [1]. Většina vodních toků pramení ve vrchovištích na vysoko položené náhorní plošině, horní úseky toků proto mají menší sklon než úseky střední, kde se již projevuje zpětná eroze [1]. Pro vodní režim oblasti mají podle zdroje zásadní význam rozsáhlé lesní komplexy a rašeliniště [1].
Flóra
Květena Jizerských hor je ve srovnání se sousedními Krkonošemi chudší, chybí zde subalpínské pásmo a hlavním přirozeným vegetačním typem je les [1]. Přirozená bezlesí se vyskytují jen na extrémních místech, na sutích nejvyšších vrcholů, na živých rašeliništích, některých mokřadech a přirozených vodních plochách [1]. Před osídlením člověkem pokrývaly hory z větší části jedlobukové pralesy s příměsí jilmu horského a javoru klenu, nejvyšší polohy pak klimaxové smrčiny, dochované dnes jen ve fragmentech [1]. Na severních svazích se zachovaly smíšené porosty s převahou buku, kde rostou například měsíčnice vytrvalá, lýkovec jedovatý, mléčivec alpský, vzácně lilie zlatohlavá a vranec jedlový [1]. Ve zbytcích původních smrčin se vyskytuje podbělice alpská, čípek objímavý a papratka horská [1]. Zvláštní lokalitou je vrch Bukovec s čedičovým podkladem, kde rostou jak horské druhy, oměj šalamounek a hořec tolitovitý, tak teplomilné rostliny pahorkatin, sasanka pryskyřníkovitá, kyčelnice cibulkonosná, dymnivka dutá a dymnivka bobovitá [1]. Na rašeliništích se dochovala původní společenstva s borovicí klečí, borůvkou bažinnou, kyhankou sivolistou, klikvou bahenní a šichou černou [1].
Místa v oblasti
Nejvyšší horou české části Jizerských hor je Smrk s nadmořskou výškou 1124 metrů, kde se podle zdroje nedávno otevřela nová rozhledna a kde se nachází i hraniční přechod do Polska [2]. Druhou nejvyšší horou je Jizera (1122 m), odkud je z vrcholového skaliska výhled na jizerskohorskou náhorní plošinu a kudy cesta k vrcholu prochází bývalým pralesem [2]. V okolí Jizery se nacházejí rašeliniště Klečové louky a Na Čihadle a vzdálenější Černá hora [2]. Osada Jizerka spojuje rozptýlenou zástavbu s přírodními lokalitami, čedičovou horou Bukovec a Rašeliništěm Jizerky [2]. V Hejnicích se nachází barokní chrám Navštívení Panny Marie s františkánským klášterem a dochované domy s hrázděnými patry, odkud vedou trasy na skalní vyhlídky Jizerskohorských bučin, Ořešník, Frýdlantské cimbuří a Paličník [2]. Oldřichov v Hájích je výchozím bodem k Jizerskohorským bučinám a obcím se zachovalou lidovou architekturou, vede odtud naučná stezka Oldřichovské háje a skály přes Lysé skály, Skalní hrad a Špičák [2]. V Jedlovém dole se dochovaly staré bukové porosty se smrkem a jedlí, údolím říčky Jedlové až k vodopádu vede naučná stezka [2].
Dům přírody
Správa CHKO Jizerské hory provozuje v Oldřichově v Hájích Dům přírody Jizerských hor s expozicí nazvanou „Jizerky všemi smysly“, která podle zdroje seznamuje návštěvníky s jizerskohorskou přírodou a poskytuje informace o turistických místech a akcích v oblasti [2].