.jpg)
Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty zahrnuje pohoří Bílých Karpat, které se táhne od Slovácka po Valašsko na moravsko-slovenském pomezí. Oblast se pohybuje v nadmořské výšce od 170 do 970 metrů nad mořem. Správu území vykonává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím Správy CHKO Bílé Karpaty.[2]
Vyhlášení a ochrana
Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena 3. listopadu 1980 a účinnosti nabyla 18. února 1981.[2] V rámci území se nachází 52 maloplošných zvláště chráněných území. Patří mezi ně pět národních přírodních rezervací, jedna národní přírodní památka, šestnáct přírodních rezervací a třicet přírodních památek.[2] Na území CHKO zasahuje také síť Natura 2000, konkrétně sedmnáct evropsky významných lokalit.[2]
Krajina utvářená člověkem
Podle Správy CHKO Bílé Karpaty je člověk a jeho hospodářská činnost nedílnou součástí zdejší krajiny a přírody. Po tisíciletí se lidská činnost podílela na utváření krajiny a je podmínkou zachování jejích hodnot i dnes.[1] Cenné přírodní a přírodně-kulturní hodnoty se podle správy nacházejí nejen ve volné krajině, ale i v lidských sídlech a jejich okolí.[1]
Jedinečnost bělokarpatských luk vysvětluje správa tím, že v této oblasti zůstala na rozdíl od většiny jiných podhorských oblastí zachována návaznost mezi bezlesím z rané doby poledové a druhotným bezlesím vzniklým po příchodu člověka. Díky tomu zde podle správy přežilo množství druhů starobylé bezlesé krajiny, které jinde vlivem rozšíření stinného lesa vymizely a pro omezenou schopnost šíření se již nevrátily.[1]
Správa dále uvádí, že k zachování přírodních hodnot v nebývalém rozsahu přispěly paradoxně i historické okolnosti, totiž ničivé vpády z jihovýchodu krátce před průmyslovou revolucí a odlehlost oblasti od center moci v období socialismu.[1] Opakovaná ničivá válečná tažení jsou podle správy také důvodem, proč se v oblasti nezachovalo příliš mnoho historických památek v dobrém stavu.[1] Poloha v odlehlém pohraničí naopak podle správy umožnila klidný rozvoj kultury, který nebyl příliš ovlivňován zvenčí, a zachování krajiny citlivě obdělávané člověkem.[1] Druhá polovina 20. století přinesla podle správy zásadní zlom, kdy bylo zavedeno plánované zemědělské hospodaření a postupný vývoj krajiny i vztahu lidí k ní byl nahrazen skokovou změnou.[1]
Lidová kultura a etnografické oblasti
Správa CHKO uvádí, že v Bílých Karpatech se dosud udržuje bohatá lidová kultura, založená na lidových tradicích a folkloru. Na území oblasti se podle správy potkává několik národopisných oblastí se svými zvláštnostmi, konkrétně Dolňácko, Horňácko, Moravské Kopanice, Luhačovické Zálesí a Jižní Valašsko.[1] Pestrost bělokarpatské přírody se podle správy zrcadlí i v pestrosti lidových písní, krojů a ornamentů, ale také v rozmanitosti odrůd ovocných dřevin.[1] Správa zároveň dodává, že projevy tradiční lidové kultury se dnes omezují zejména na svátky, slavnosti a festivaly.[1]
Charakteristika podle správy oblasti
Správa CHKO Bílé Karpaty popisuje oblast jako "orchidejové hory táhnoucí se od Slovácka po Valašsko", které jsou podle jejího vyjádření "pestré jak na lidové tradice a folklor, tak na neopakovatelné přírodní scenérie a vzácné druhy rostlin a živočichů".[2]