Krkonošský národní park je chráněné území v Krkonoších, vyhlášené v roce 1963. Na polské straně hor vznikl Karkonoski Park Narodowy již v roce 1959.[2]
Správa a poslání
Správa Krkonošského národního parku má podle svého vymezení poslání starat se o zachování i zlepšení životního prostředí na území, které mu bylo svěřeno. Patří sem chránit nebo obnovovat funkce, jimiž se přírodní systémy samy řídí, dále důsledně chránit krkonošskou flóru a faunu a zachovat typického vzhledu krajiny. Má také naplňovat vědecké a výchovné cíle a využít Krkonoše k ekologicky únosné turistice a rekreaci, která životní prostředí nezhoršuje.[1]
Vlivy člověka
Do přírodních poměrů Krkonoš zasahuje člověk více než osm století. Podhůří se osidlovalo ve 12. až 14. století, poté přišla středověká těžba nerostů, hlavně rud železa, mědi, arzenu či stříbra. Důlní a hutní podnikání vyvolalo rychlý rozvoj sídel v horách.[2]
Významné bylo ve 16. a 17. století sklářství. Těžba rud a výroba skla vedly k živelnému využívání horských lesů. Po přesunu těžby dřeva do sousedních hor přešli horalé k zemědělství, pastvě dobytka a sklizni sena. Tvář Krkonoš výrazně proměnilo budní hospodářství, které trvalo od 17. do 19. století, vznikly trvale bezlesé enklávy a pozvolna se rozvíjela turistika. Nejvíce se turistika rozmohla kolem přelomu 19. a 20. století, přičemž její nadměrný růst způsobil výrazné poškozování přírody. Ohrožení přírodních hodnot vedlo k ochranným opatřením, jež završilo vyhlášení národních parků na obou stranách hor.[2]
Geologie
Krkonoše jsou velmi staré pohoří, jehož základy pocházejí ze starohor. Složitá geologická stavba dokládá většinu velkých geologických událostí v této části Evropy od starohor do současnosti.[3]
Nejstaršími horninami jsou přeměněné krystalické břidlice z mladších starohor, tedy svory, ortoruly, zelené břidlice a také krystalické vápence, amfibolity i kvarcity. Nejvíce se vyskytují svory spolu s ortorulami. Prvohorní původ mají usazeniny, například pískovce, slepence, břidlice a vápence, a rovněž přeměněné fylity, dolomity, rohovce i zelené břidlice. Magma pak na konci prvohor pronikla do krystalických břidlic a vytvořila těleso krkonošské žuly. Žulový masiv tvoří větší část polských Krkonoš, zhruba pětinu českých Krkonoš a převážnou část Jizerských hor.[3]