CHKO Pálava se rozkládá na ploše 83 km² v nejzápadnějším výběžku Panonské nížiny, na jihu Moravy. Zahrnuje Pavlovské vrchy, přilehlou Milovickou pahorkatinu a nivu řeky Dyje s Křivým jezerem. Nadmořská výška oblasti se pohybuje od 163 do 550 metrů. Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena 3. května 1976[1][2].
Geologie a reliéf
Nejvyšší partie Pavlovských vrchů tvoří bílé vápence, vzniklé ze schránek mořských organismů před 150 miliony let. Díky své tvrdosti odolaly erozi a vytvářejí dnešní skalní útesy. Pod nimi leží mladší vrstvy pískovců a jílovců, usazené na dně moří, jezer a řek, a také spraše navátá větrem. Právě kombinace rozdílných typů horniny a pestrého terénu podmiňuje rozmanitost zdejší krajiny[1].
Podnebí a výskyt teplomilných druhů
Oblast patří mezi nejsušší a nejteplejší v Česku, průměrná roční teplota v posledních desetiletích přesahuje 10 °C. Takové podmínky umožňují růst a výskyt teplomilných rostlin a živočichů, které se jinde v zemi vyskytují jen vzácně nebo vůbec. Mezi ně patří písečnice velkokvětá na skalách Děvína, ovsíř stepní na Šibeničníku, šalvěj etiopská na Stolové hoře nebo kavyl skalní na Svatém kopečku. Žije zde také roháč obecný, popisovaný jako největší český brouk, vzácný tesařík obrovský a motýli otakárek ovocný a fenyklový[1].
Rozmanitost krajiny
Na malé ploše se zde setkávají velmi odlišné typy přírody. V okolí Křivého jezera, dřívějšího meandru Dyje, se rozkládá zaplavovaný lužní les. Na vodních kanálech si budují hráze bobři a na starých dubech hnízdí orel královský. Výše položená Milovická pahorkatina je pokryta slunnými doubravami s hnízdícím dudkem chocholatým. Vápencové kopce samotných Pavlovských vrchů jsou prudší, nacházejí se zde skalní stěny, travnaté stepi s osamocenými stromy včetně dubu šípáku, který je součástí znaku CHKO Pálava, dále křoviny, doubravy a stinné suťové lesy na severních svazích. Mezi obcí Sedlec a rybníkem Nesyt leží největší slanisko v Česku, vzniklé díky podzemním vrstvám soli a sirným pramenům[1].
Člověk a krajina
Oblast byla osídlena již v dávné minulosti, o čemž svědčí archeologické nálezy, včetně sošky známé jako Věstonická Venuše, nálezů mamutích kostí, pozůstatků římských vojenských táborů a zřícenin hradů na vrcholcích kopců. Lesy sloužily jako zdroj dřeva a místo pastvy dobytka, po většinu druhého tisíciletí byly podstatně otevřenější než dnes, což umožňovalo výskyt světlomilných druhů. Travnaté porosty, označované jako stepi, byly udržovány kosením a pastvou, zejména ovcí a koz, případně krav a koní. Bez takové péče zarůstají dřevinami a jedinečné druhy mizí, proto je zajištění pastvy jedním z úkolů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Pálava. Vápenec se po staletí využíval jako stavební materiál, což dokládají budovy v Mikulově, a jako zdroj vápna. Na Pálavě existovalo několik desítek lomů, od malých vesnických po velké průmyslové lomy na Turoldu, Janičově vrchu a Svatém kopečku[1].
Ochrana a status
V CHKO Pálava se nachází 17 maloplošných zvláště chráněných území, konkrétně čtyři národní přírodní rezervace, jedna národní přírodní památka, pět přírodních rezervací a sedm přírodních památek. Oblast je součástí evropské soustavy Natura 2000, zahrnuje osm evropsky významných lokalit a jednu ptačí oblast[1]. Pavlovské vrchy s vápencovými skalami, skalní stepí, dubovými háji, zříceninami gotických hradů, architekturou Mikulova a vinnými sklepy okolních obcí jsou podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR jedním z nejznámějších a nejnavštěvovanějších míst Česka[2]. Péči o krajinu, zejména zajištění pastvy a prosvětlování lesů, zajišťuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Pálava[1][2]. V Dolních Věstonicích byl otevřen Dům přírody Pálavy, věnovaný přírodě oblasti a vztahu lidí ke krajině[2].