Ústavní soud dne 1. října 2026 zveřejnil rozhodnutí, kterým odmítl ústavní stížnost dcery vědkyně ve sporu o vzorky měsíčního prachu, a potvrdil tak, že materiál náleží Akademii věd ČR. Šlo o drobné úlomky hornin, minerálů a skla získané sovětskými sondami Luna 16, Luna 20 a Luna 24 v letech 1970 až 1976, uložené v patnácti skleněných ampulích a jedné plastové vzorkovnici [1][3][4].*
Původ sporu
Vzorky převzala v 70. letech minulého století od sovětské strany pro vědecký výzkum tehdejší Československá akademie věd. Po desetiletích se však objevily v držení dcery vědkyně, která s materiálem dříve pracovala. Akademie věd se o tom dozvěděla v roce 2020 v souvislosti s žádostí o vývozní povolení a následně podala žalobu na vydání neoprávněně držené věci [3].
Argumenty stran
Akademie věd v žalobě uváděla, že vzorky byly od začátku jejím majetkem a výzkumnice je jen převzala, aby je odborně zkoumala. Dcera vědkyně naopak uváděla, že matka dostala vzorky přímo od kolegů ze Sovětského svazu a rodina je desítky let měla jako svůj majetek, aniž by akademii chyběly [1][2][3].
Rozhodnutí soudů
Akademii věd dal za pravdu nejprve Obvodní soud pro Prahu 6 a po něm Městský soud v Praze; oba dospěly k závěru, že rodina má vzorky vydat akademii. Verdikt následně potvrdil i Nejvyšší soud [1][2][4].
Mluvčí Nejvyššího soudu Gabriela Tomíčková v červnu 2026 uvedla, že soudy podle archivních listin, svědectví a dalších důkazů uzavřely, že vzorky dostávala Československá akademie věd, a ne jednotlivci, a že šlo o mimořádně vzácný materiál určený k vědeckému výzkumu, jehož darování soukromé osobě by bylo zcela výjimečné [1][2][4].
Stížnost u Ústavního soudu
Žena ve stížnosti namítala extrémní rozpor mezi závěry obecných soudů a provedenými důkazy, a uváděla, že její matka vzorky po celá desetiletí držela s přesvědčením, že jsou jejím vlastnictvím; navrhla také odklad vykonatelnosti soudních rozhodnutí [1][2][4]. Ústavní soud v senátu se zpravodajem Martinem Smolkem stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou a poukázal na ucelený argumentační řetězec obecných soudů. Za stěžejní důkazy označil listiny „Akt o předání vzorků měsíčního prachu“ ze dnů 30. dubna 1971, 14. června 1973 a 10. června 1977, v nichž byly přebírající osoby, včetně matky stěžovatelky, označeny jako pověřenci Československé akademie věd [3]. Soud uvedl, že „ačkoli vzorky měsíčního prachu nepochybně nepatří mezi věci, o které se vedou často soudní spory – i v celosvětovém měřítku se patrně jedná o zcela unikátní předmět soudního řízení – nedosahuje posuzovaný případ z hlediska práva přílišné složitosti vyžadující zvláštní námahu soudů“ [1][2][4].
Související hesla: Akademie věd České republiky, Ústavní soud