Mikulov je město na Moravě. První písemná zmínka o něm se vztahuje k roku 1173. Již v roce 1414 v něm žilo přibližně 2500 obyvatel, přičemž tehdejší zástavba se skládala z poměrně malého opevněného jádra a obsáhlých předměstí [1].
Vrchnostenská správa a rozvoj
V letech 1249 až 1560 patřilo panství, jehož byl Mikulov centrem, rodu Liechtensteinů. Od roku 1575 do roku 1945 převzali vládu nad městem Dietrichsteinové, za jejichž působení prošlo město svým největším rozmachem. Po roce 1575 se zde uplatnila rozsáhlá renesanční přestavba [1].
Zásadní roli v přetváření Mikulova sehrál kardinál a olomoucký biskup František z Dietrichsteina. Po převzetí panství v roce 1611 nechal město stavebně, hospodářsky i kulturně upravit tak, aby odpovídalo jeho postavení. Jeho příklon k italské renesanční kultuře se promítl i do volby architektů, a díky tomu se z provinčního městečka stalo dočasné centrum Moravy [1].
Katastrofy a stavební vývoj
Vnitřní město postihly požáry v letech 1536 a 1561, které téměř úplně zničily jeho gotickou podobu [1]. Rozvoj města zbrzdilo obsazení Švédy v roce 1645 a následné škody způsobené tureckými a uherskými válkami, k nimž se přidaly další požáry v letech 1663 a 1719 [1].
Na stavební činnosti v Mikulově se podíleli architekti a stavitelé jako Johann Bernhard Fischer z Erlachu, Lukas Hildebrandt a později Ignác Lengelacher [1]. Nejničivější požár v dějinách města nastal v roce 1784 a zasáhl přes 350 domů, přičemž poškodil barokní ráz zástavby. Obnova domů po něm probíhala pomalu a skromně. I přesto měl Mikulov na konci 18. století 7440 obyvatel v 760 domech [1].
19. a 20. století
Výstavba železničního spojení mezi Brnem a Vídní přes Břeclav v polovině 19. století vedla k tomu, že Mikulov zůstal mimo hlavní obchodní trasy, což způsobilo postupné vylidňování města, zejména odchodem obyvatel do Vídně. Po zániku patrimoniálních úřadů v roce 1848 se město stalo sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu [1].
Dne 22. dubna 1945 téměř do základů vyhořel mikulovský zámek. Jeho obnova probíhala podle návrhu architekta Otakara Oplatka, který se podílel i na stavbě obytných domů ve městě zničeném válkou [1].
Válečné události a poválečný přístup k historickému dědictví nejvíce postihly západní část historického jádra, kde se rozkládala židovská čtvrť. V 60. letech 20. století zde proběhly plošné demolice přibližně 227 domů, včetně Dolní synagogy. Zachována zůstala pouze část původní zástavby v ulici Husova. Od 60. let se město rozšiřovalo zejména jihozápadním směrem, kde vznikla třípodlažní až čtyřpodlažní panelová výstavba, a západně od města byla vybudována průmyslová zóna. Po reformě veřejné správy je Mikulov od roku 2003 sídlem pověřeného úřadu třetího stupně [1].
Etnické a náboženské soužití
Díky své geografické poloze bylo město místem setkávání kulturních a náboženských proudů různých etnik, jejichž stopy jsou v Mikulově patrné i nadále. Vedle soužití Čechů a Němců se zde od poloviny 15. století utvářela židovská komunita, která patřila k nejsilnějším na Moravě. Od roku 1526 byl Mikulov prvním městem v českých zemích, kde se téměř sto let usídlili a působili novokřtěnci, známí též jako habáni [1].