Hrad Špilberk (Brno), Brno - město 208, Brno, 2010Foto: Michal Kmínek, 2010 · CC BY-SA 3.0 · Wikimedia Commons

Špilberk je hrad postavený na nejvyšším brněnském kopci. Podle Muzea města Brna měl pro vznikající město především strategický význam, neboť tvořil obranný bod, který zamezoval nepříteli obsadit kopec a využít jej k útoku na město[1].

Vznik a první století

První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1277, kdy český král a moravský markrabě Přemysl Otakar II., pravděpodobný zakladatel hradu, nechal zasvětit hradní kapli svatému Janu Křtiteli a svěřil ji do správy doubravnického probošta Jindřicha[1]. V roce 1278 se na Špilberku konal generální sněm stavů království českého, kterému Přemysl Otakar II. osobně nepředsedal, ale byl veden ve slavnostním rázu[1]. V roce 1279 je poprvé doložen název Špilberk, zprvu pro kopec, následně přenesený i na hrad[1].

Sídlo moravských markrabat

Ve 14. a na počátku 15. století sloužil Špilberk jako sídelní hrad moravských markrabat z rodu Lucemburků, nejprve Jana Jindřicha, bratra Karla IV., poté jeho syna Jošta Lucemburského, který na hradě pobýval až do své smrti v roce 1411 a v rámci své politické kariéry dosáhl titulu římského krále[1]. Po vymření lucemburské markraběcí větve začal hrad sloužit jako vojenská pevnost spravovaná purkrabími a sehrál roli i v husitských válkách, konkrétně v konfliktu mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem[1]. V následujících letech klesal vojenský význam hradu i zájem panovníků o jeho údržbu. V roce 1560 přešel Špilberk do vlastnictví města Brna, hrad poté spravoval městský úředník a nacházela se zde nevelká vojenská posádka. V roce 1578 hrad v důsledku špatného stavu vyhořel[1].

Zemská pevnost a žalář

Během třicetileté války se k českému stavovskému povstání přidali někteří moravští stavové, kteří byli za trest vězněni na Špilberku. V roce 1621 byl hrad Ferdinandem II. (1578–1637) městu zkonfiskován[1]. V létě roku 1645 odolal Špilberk pod vedením Jacoba George Ogilvyho (1605–1661) tříměsíčnímu obléhání švédské přesily, přestože byl ve chatrném stavu, a podle muzea tak přispěl k obratu ve válce[1]. Následně byl v průběhu sta let pod vedením vojenského inženýra Pierra Philippa Bechade de Rochepina postupně přebudován na barokní pevnost. Ve čtyřicátých letech 18. století byly do dvou bočních hradních příkopů vestavěny kasematy, které v době vlády Josefa II. (1780–1790) sloužily jako vězení habsburské monarchie[1]. V polovině 18. století si v budově v zadním příkopu odpykával doživotní trest plukovník Franz von Trenck, který ve zdejší věznici zemřel[1].

Stavební vývoj

Z původního gotického hradu 13. až 15. století se zachovalo poměrně málo, v podstatě jen v jeho východním křídle, kde se v přízemí dochovaly prostory s původními žebrovými klenbami a patrový portálek vedoucí z pavlače do prostoru tzv. královské kaple[2]. Dnešní podobu východního křídla určila rekonstrukce provedená podle projektu Zdeňka Chudárka v letech 1995–2000, která zároveň zvýšila celé křídlo i střešní konstrukci a změnila siluetu stavby[2]. Archeologický průzkum v přízemí západního křídla odkryl základy mohutné válcové věže[2].

Na barokní pevnostní přestavbě se postupně podíleli vojenští inženýři N. Peroni, L. Rochet a P. Rochepin a brněnský stavitel M. Grimm[2]. Dochovaný vnitřní fortifikační systém tvoří hradby s bastiony a kurtinami a zděné příkopy s kasematy z roku 1742, které byly k vězeňským účelům upraveny v roce 1784, v roce 1945 přestavěny německou armádou na protiletecký kryt a v roce 1992 památkově rekonstruovány[2]. Kolem poloviny 18. století byly na parkánu přistavěny přízemní kasárenské objekty včetně bytu velitele pevnosti a kaplanky[2]. Studna v západní části nádvoří byla v letech 1714–1717 prohloubena z 40 na 114 metrů a byla k ní přistavěna cisterna[2].

Většina dnešních budov, jižní, západní a severní křídlo i střední trakt dělící bývalé velké nádvoří na dvě části, vznikla při rozsáhlé přestavbě pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století, při které bylo s výjimkou východního křídla odstraněno téměř vše, co z původního středověkého hradu zbylo[2].

Současnost

Na přelomu druhého a třetího tisíciletí byla ukončena rozhodující část stavebních úprav hradu. Ve stejné době dosáhlo Muzeum města Brna čtyřicetileté působení na Špilberku, kde veřejnosti zpřístupňuje historické a kulturní dědictví města ve stálých expozicích i příležitostných výstavách[2].