Žďár nad Sázavou

Žďár nad Sázavou je okresní město ležící na pomezí Čech a Moravy v krajině Českomoravské vrchoviny, uprostřed chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.[1] Jeho dějiny jsou spojeny s cisterciáckým klášterem a sahají do poloviny 13. století.[1]

Základní údaje

Město se člení na městské části Žďár nad Sázavou 1 až 8, Mělkovice, Radonín, Stržanov a Veselíčko. Katastrální území nesou názvy Město Žďár, Zámek Žďár, Stržanov a Veselíčko u Žďáru nad Sázavou. Celková rozloha činí 3 706 ha. Podle údajů města žilo ve Žďáru nad Sázavou k 24. lednu 2023 celkem 19 962 obyvatel a průměrný věk byl v roce 2020 stanoven na 44,5 roku.[1]

Vznik a středověk

Osada Žďár vznikla u cisterciáckého kláštera, který roku 1252 založil Boček z Obřan. Krátce existovala v místech, jimž se dnes říká Na starém městě, poté byla přemístěna na levý břeh řeky Sázavy, tedy na místo dnešního historického jádra.[1] Jako městečko se Žďár poprvé uvádí v listině z roku 1293. Urbáře z roku 1407 evidují v městečku 93 usedlostí, v roce 1462 jich bylo 97 a v roce 1483 už 104.[1]

Povýšení na město a novověk

Roku 1588 přešel klášter pod pravomoc olomouckého biskupství. Klášter nový stav neuznával, což vedlo k dlouhému sporu, v němž městečko stálo na straně kláštera. Spor ukončil kardinál František z Ditrichštejna, který klášter roku 1606 zrušil a roku 1607 se s městečkem diplomaticky vyrovnal. Tehdy městečko povýšil na město, udělil mu nová privilegia a nový znak. Bývalé klášterní panství se později stalo soukromým majetkem kardinála.[1]

V roce 1638 koupil cisterciácký řád žďárské panství z pozůstalosti kardinála Ditrichštejna a cisterciáci se do Žďáru vrátili. Na konci třicetileté války, roku 1642, napadli klášter Švédové, ozbrojení měšťané jej však ubránili. V roce 1647 Švédové město vyplenili.[1] Císař Leopold I. potvrdil městu roku 1704 jeho výsady a rozmnožil jeho znak. K znaku z roku 1607 přibyl znak opatský a znak žďárského kláštera. Město užívá tento rozšířený znak dodnes.[1]

Po zrušení kláštera císařem Josefem II. přešlo klášterní panství do správy Moravského náboženského fondu. Po jeho prodeji se v držení panství vystřídalo několik majitelů.[1]

Santiniho stavby a světové dědictví

Bývalý klášter dostal dnešní podobu při rozsáhlých přestavbách za opata Václava Vejmluvy v první polovině 18. století. Přestavby navrhl architekt Jan Blažej Santini Aichel.[1] Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je podle města vrcholem jeho tvorby. V prosinci 1994 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.[1]

19. a 20. století

Po nové politické organizaci po roce 1848 se Žďár stal roku 1850 sídlem soudního okresu, zatímco politický okres měl sídlo v Novém Městě na Moravě.[1] Ve druhé polovině 19. století se ve městě rozvíjel národní život a vznikla řada kulturních spolků. V letech 1884 až 1901 zde působil první český odborný lesnický spisovatel a redaktor Jan Doležal (1847 až 1901). Pro žďárské kulturní spolky město postavilo Národní dům, dnešní Městské divadlo, otevřený roku 1901.[1]

Na přelomu 19. a 20. století vznikly první větší podniky, hlavně obuvnické. Byla postavena železnice a vznikaly další průmyslové podniky.[1] S výstavbou Žďárských strojíren a sléváren počet obyvatel v 50. letech prudce vzrostl. Změnil se ráz města i krajiny: zahájila se rozsáhlá přestavba města, vzniklo správní a obchodní centrum a na okraji města nová sídliště.[1]

Zdroje

1. Město Žďár nad Sázavou