Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého stojí ve Žďáru nad Sázavou na Zelené hoře v Kraji Vysočina, nedaleko bývalého cisterciáckého kláštera. Je dílem architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla a od roku 1994 je součástí světového dědictví.[2]
Vznik
Podle stránek farnosti vzešel podnět ke stavbě od opata žďárského kláštera Václava Vejmluvy, který byl ctitelem Jana Nepomuckého ještě před jeho blahořečením a svatořečením.[1] Stavba byla zahájena 13. srpna 1719, uprostřed stavební sezóny, což bylo na takový záměr neobvyklé. Šlo zřejmě o přípravné práce, tedy vytyčení, kopání a vyzdívání základů.[1] Podle Národního památkového ústavu byl kostel vybudován v letech 1719–1722.[2] Místo pro areál se vybíralo tak, aby kromě prostorových nároků zvýraznilo působení neobvyklé architektury.[1]
Architektura
Národní památkový ústav označuje kostel za nejoriginálnější příklad takzvané barokní gotiky. Je zasvěcen Janu Nepomuckému, církevnímu hodnostáři druhé poloviny 14. století, který zemřel mučednickou smrtí kvůli neshodám s panovníkem a časem byl zařazen mezi české zemské patrony.[2] Nevelká centrální stavba má půdorys i prostor založený na symbolice pěti hvězd ve svatozáři světce. Tvar určují průniky kružnic v podobě pěticípé hvězdy. Kostel má pět vchodů a pět oltářních výklenků, kolem středu stojí dvakrát pět kaplí a na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Ve vrcholu kupole je umístěn symbol světcova jazyka, atribut nevyzrazení zpovědního tajemství. Kostel obklopuje ambit, jehož půdorys je složitý a který je kompozičně propojen s centrální stavbou.[2]
Poutní místo a pozdější osudy
Kostel patřil k nejnavštěvovanějším poutním místům a areál hostil barokní slavnosti, které vyvrcholily roku 1735 oslavami pětistého výročí založení kláštera.[1] V letech 1922 a 1923 byla vyměněna jen část oken a ambit chátral. Za druhé světové války a v poválečných letech se areálu nedostávalo oprav ani údržby.[1]