Jihlava je statutární město na Českomoravské vrchovině a sídlo Kraje Vysočina.[1][2] Leží po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou.[1] Podle Českého statistického úřadu měla k 1. lednu 2025 celkem 54 624 obyvatel.[3]*
Poloha
Okres Jihlava zabírá střed Českomoravské vrchoviny a z větší části patří k Jihlavským vrchům. Nejvyšším bodem okresu i celé vrchoviny je Javořice (837 m), průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 540 m. Územím prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem, proto je zdejší síť vodních toků řídká; největšími toky jsou řeka Jihlava a říčka Brtnice.[2] Okresem vede dálnice D1 mezi Prahou a Brnem, na kterou je město napojeno.[2]
Historie
Na návrší nad řekou Jihlavou stála na konci 12. století slovanská ves s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Když se koncem 40. let 13. století objevily stříbrné rudy, přišli sem horníci, řemeslníci a obchodníci z mnoha zemí Evropy a na protějším břehu řeky začalo vznikat nové město.[1] Současně se stavěly farní kostel sv. Jakuba a kláštery minoritů a dominikánů. Pravidelnou síť ulic s rozlehlým náměstím určil stavební řád krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Město dostalo mohutné opevnění, kolem náměstí vyrostly kamenné domy s podloubím a razila se zde mince.[1] V Jihlavě bylo poprvé ve střední Evropě sepsáno vedle městského práva také právo horní, které převzala řada dalších horních měst; po staletí zde zasedal vrchní horní soud.[1]
Ke konci 14. století byly nejbohatší stříbrné žíly vytěženy a doly poškodila zemětřesení a záplavy. Hospodářství města pak na tři staletí neslo hlavně soukenictví.[1] Po velkém požáru v roce 1523 bylo město obnoveno v renesančním slohu a vznikl tzv. jihlavský dům s krytým dvorem, v němž nad gotickým mázhauzem leží renesanční horní síň s arkádovou lodžií.[1] Za třicetileté války obsadili Jihlavu 12. března 1645 Švédové.[7] Okupace zničila předměstí i většinu domů a ve městě zůstala jen osmina obyvatel; obnova trvala přes sto let. Z barokního období pochází jezuitský kostel sv. Ignáce s kolejí a gymnáziem z poslední čtvrtiny 17. století.[1] Marie Terezie pozvala do města nizozemské soukeníky a ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším výrobcem sukna v monarchii. Na počátku 19. století byly zbořeny městské brány.[1]
Jihlava byla střediskem tzv. jihlavského jazykového ostrova s početným německým obyvatelstvem. Ten po Mnichovské dohodě v roce 1938 nepřipadl k odstoupenému pohraničí a 15. března 1939 vítala německá část obyvatel příchod okupačních vojsk. Po začátku okupace vyhořela synagoga, která stála v dnešním parku Gustava Mahlera.[5] Od 1. ledna 2000 je Jihlava sídlem nově zřízeného Kraje Vysočina.[2]
Památky
Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 (nové znění 1982) a podle města v ní stojí 213 památkově chráněných objektů.[1] Masarykovo náměstí o rozloze 3,6 ha patří k největším historickým náměstím ve střední Evropě. Pod domy se zachovaly jihlavské katakomby, vzniklé propojením gotických sklepů, a také části městských hradeb.[2] Památkový katalog Národního památkového ústavu klade stavbu kostela sv. Jakuba Většího do let 1240–1257; v květnu 1257 byl vysvěcen a stal se farním. Severní věž byla postavena na počátku 14. století, jižní zvonová věž ve 30. letech 15. století. Po požáru roku 1523 musely být obě věže sneseny a znovu postaveny a v roce 1702 přibyla barokní kaple Bolestné Panny Marie. Národní kulturní památkou je kostel od roku 2008.[4]
V domě ve Znojemské ulici č. 4 se na podzim 1860 usadila rodina skladatele Gustava Mahlera, který se 7. července 1860 narodil v Kališti u Humpolce. Mahler žil v domech č. 4 a 6 v letech 1860–1875. Dům Gustava Mahlera je dnes památníkem skladatele s expozicí o jeho mládí v Jihlavě a o soužití Čechů, Němců a Židů ve městě.[6]