Uměleckoprůmyslové museum v Praze shromažďuje, zpracovává a uchovává předměty uměleckého řemesla, užitého umění a designu. Podle vlastní prezentace muzeum usiluje o to, aby se stalo místem pro vzdělávání, které spojuje užité umění s architekturou a výtvarnými disciplínami [1].
Vznik a počátky
Založení muzea připravila Obchodní a živnostenská komora, která v roce 1875 zpřístupnila stálou výstavu rukodělných výrobků v budově dnešního Platýzu na Národní třídě [1]. Podnět k takovým sbírkám souvisel s obavou z úpadku ruční výroby v době nastupující strojové velkovýroby [1]. Česká spořitelna poskytla komoře výstavní prostory v nově otevřeném Rudolfinu, čímž se v únoru 1885 muzeum fakticky ustavilo a zahájilo provoz první řádnou výstavou [1]. V roce 1886 byla otevřena první stálá expozice, o rok později knihovna se studovnou [1].
Budova
Hrubá stavba vlastní budovy muzea vznikla v letech 1897 a 1898 podle projektu architekta Josefa Schulze v novorenesančním slohu s francouzskými vzory [1]. Pozemek pro stavbu se nacházel mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova, stavební práce provedla firma Schlaffer a Hübschamnn [1]. Na úpravě interiérů se pracovalo až do roku 1900, kdy bylo otevřeno první podlaží se sbírkami i veřejná knihovna [1]. Hlavní průčelí budovy zdobí reliéfy se znaky řemesel od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha, v prvním patře jsou zobrazena řemesla jako košíkářství, zlatnictví, zámečnictví, krajkářství, tkalcovství, cínařství, platnéřství a zvonařství, ve druhém patře kartuše se znaky měst spojených s uměleckými řemesly [1]. Výzdobu interiérů navrhl Josef Schulz [1].
Mecenáši a sbírky
Mezi mecenáše muzea patřili prezident Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, bývalý předseda kuratoria Václav Němec a císařský rada Josef Wohanka [1]. Sběratel Vojtěch Lanna věnoval muzeu polovinu své sbírky skla, díky čemuž muzeum dnes disponuje vývojovou řadou sklářských předmětů od antiky po současnost, podle muzea jde o jednu z největších sbírek skla na světě [1].
Ředitelé
Prvním kustodem a ředitelem muzea byl historik umění Karel Chytil, který se podílel i na Komisi pro soupis památek Prahy a na vytváření počátků památkové péče v Čechách [1]. Po něm krátce vedl muzeum historik umění a knižní kultury František Adolf Borovský, následovali František Xaver Jiřík a Karel Herain, jenž se zapojil do podpory československého designu a užitého umění [1].
Dvacáté století a dnešní postavení
Za německé okupace budovu zabrala letecká firma Junkers a sbírky muzea byly uloženy na různých místech na venkově i v Národním muzeu [1]. V roce 1949 bylo muzeum zestátněno [1]. V letech 1959 až 1969 bylo spojeno s Národní galerií, od roku 1970 funguje opět jako samostatná instituce zřizovaná ministerstvem kultury [1].