Slezské zemské muzeum sídlí v Opavě. Podle vlastního popisu historie jde o nejstarší veřejné muzeum na území dnešní České republiky. Veřejnosti se otevřelo 1. května 1814 v budově státního gymnázia na Dolním náměstí v bývalé jezuitské koleji.[1]
Opava na počátku 19. století
Na počátku 19. století si Opava přes spojení Slezska s Moravou roku 1782 podržela význam správního centra. Sídlil zde krajský úřad, soudy a stavovské instituce knížectví opavského a krnovského. Město se zbavovalo starého opevnění a vznikly nemocnice, divadlo a další komunální stavby. Opava upevňovala pozici intelektuálního centra rakouského Slezska. Od roku 1775 zde působila hlavní škola, kterou roku 1819 rozšířila speciální škola pro přípravu učitelů.[1]
Založení muzea
O vznik muzea se zasloužili profesor gymnázia Faustin Ens, penzionovaný hejtman Franz Mückusch von Buchberg a opavský purkmistr Johann Joseph Schößler. Zajistili společenskou podporu a rozvoj sbírky.[1] Poté byla podána žádost o schválení stanov a názvu Zemské muzeum pro rakouské Slezsko. Cílem bylo sbírat produkty přírody a vlastivědy, zejména z rakouského Slezska, a nabídnout je studující mládeži, přírodovědcům, ekonomům a umělcům. Stejnou koncepci dokumentovat zemi v celé její rozmanitosti naplňuje i encyklopedické dílo F. Ense Das Oppaland z poloviny třicátých let 19. století, které se netýká Těšínska.[1]
Stanovy byly po letech průtahů schváleny, ale s podmínkou změny názvu na Opavské gymnaziální muzeum. Zakladatelé se ani v roce 1820 nepřesvědčili císaře Františka I., aby souhlasil s názvem Museum Karolinum na počest jeho choti, a museli se spokojit s vnuceným názvem.[1]
Sbírky a prostory
Sbírka obsahovala zpočátku hlavně přírodovědný materiál, který programově doplňovaly hmotné doklady historie a prehistorie a modely výrobních zařízení a strojů. Rozšiřovala se sběry v terénu, dary a nákupy, i z jiných zemí. Součástí muzea byla od počátku bohatá knihovna. Opavští měšťané i slezská šlechta v muzeu viděli prostředek ke zvýšení prestiže města i země.[1]
Sbírky rostly i po odchodu profesora Ense do penze. Po správní reformě a vzniku země slezské bylo nutné řešit nedostatek prostoru. V polovině padesátých let 19. století kustod Emanuel Urban inicioval vyčlenění muzejní knihovny a její přesun do minoritského konventu. Další fázi řídil kustod Johann Neumann.[1]