Vojenský historický ústav Praha je pražská muzejní a vědecká instituce zaměřená na vojenské dějiny. Jeho webová stránka popisuje vývoj od meziválečných institucí, které vznikly po roce 1918 a sídlily v areálu na úpatí Vítkova.[1]
Předchůdci po roce 1918
Po vzniku Československa si jeho představitelé v čele s prezidentem T. G. Masarykem uvědomovali potřebu rozvíjet politické i vojenské tradice a zpracovat je vědecky i v muzejní expozici. Již roku 1919 vznikl při ministerstvu národní obrany Památník odboje jako poradní sbor pro shromažďování památek na odboj za první světové války. S růstem sbírek, zejména po návratu legionářů z Ruska, se proměnil v oddělení ministerstva a poté v samostatný Archiv legií.[1]
Archiv našel dočasné útočiště v budově Národního muzea. Sbírky byly provizorně rozmístěny na zámku v Troji, v letohrádku Hvězda a v Trojické ulici. V roce 1919 vznikl také Archiv národního osvobození, o rok později Vojenský archiv a Vojenské muzeum, které shromažďovalo památky z doby před rokem 1914.[1]
Památník osvobození
Dne 28. října 1929 byly tyto instituce sloučeny do vědeckého ústavu Památník osvobození. Sídlil v nově postaveném komplexu budov na úpatí Vítkova, jen část vojensko-historických sbírek zůstala v Invalidovně v Karlíně. V meziválečné době jej vedl generál Rudolf Medek.[1] Areál byl postaven v letech 1927 až 1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky, bývalého legionáře.[1]
Na vrcholu Vítkova současně rostl Pantheon národního osvobození, před nímž měla stát jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od Bohumila Kafky. Otevření plánované na 28. října 1938 se pro politickou situaci neuskutečnilo, objekt byl dokončen a otevřen až v roce 1950 s jiným posláním.[1]
Podle stránky ústavu měl Památník osvobození jen asi deset let existence. Zaměřoval se na veřejnost, na muzejní a publikační činnost a na moderní trendy vojenského muzejnictví a historického výzkumu. Na konci 30. let posiloval vlastenecké cítění odkazem na národní odboj z let 1914 až 1918.[1]
Za okupace
Po okupaci českých zemí v roce 1939 byl Památník osvobození označen za nositele takzvané legionářské ideologie. Jako součást rušeného ministerstva byl celý areál prohlášen za majetek německého wehrmachtu. V srpnu 1939 komplex zabralo gestapo a umístilo v něm úřad zvaný Kriegswissenschaftliche Verbindungstelle, jehož součástí bylo oddělení pro zřízení německého Vojenského muzea (Heeresmuseum Prag).[1]