Památník Lidice pečuje o pietní území v místě obce Lidice na Kladensku, kterou nacisté zničili 10. června 1942. Jeho posláním je uchovávat vzpomínku na vyhlazení obce a utrpení jejích obyvatel a udržet jméno Lidic jako světový symbol obětí válečných zločinů.[2] Areál byl prohlášen kulturní památkou 3. března 1962 a 16. srpna 1995 nařízením vlády národní kulturní památkou.[2]
Obec před rokem 1942
První písemná zmínka o Lidicích pochází z roku 1309, nejstarší veřejnou budovou byl farní kostel sv. Martina z roku 1352. Za husitských válek byl zničen, podruhé za třicetileté války. Nový barokní chrám nechala postavit velkovévodkyně Marie Anna Toskánská.[1] Škola je poprvé zmíněna roku 1690 jako pobočka školy v Buštěhradě. V roce 1713 do ní chodilo 127 dětí a podle zdroje měla ústřední topení, patrně první tohoto druhu v Čechách. Nová jednopatrová budova vznikla roku 1824.[1] Rozvoj kladenského průmyslu proměnil v 2. polovině 19. století život vsi na život horníků a hutníků: v roce 1848 tu žilo 270 obyvatel v 33 domech, roku 1890 už 506 obyvatel v 50 domech.[1]
Událost z června 1942
Po atentátu na Reinharda Heydricha, který byl 27. května 1942 smrtelně zraněn, vzbudil kladenské gestapo podezření dopis, který se dostal do rukou spolumajitele továrny ve Slaném. Spojoval se s rodinou v Lidicích, jejíž syn sloužil v československém vojsku ve Velké Británii. Nic usvědčujícího se nenašlo, přesto se němečtí představitelé rozhodli pro pomstu na obyvatelích obce.[1] V noci na 10. června 1942, kdy v obci žilo 503 lidí, začala akce, kterou natočili sami pachatelé. Záběry sloužily jako dokument č. 379 při norimberském procesu v roce 1945.[1] Podle památníku bylo z rozkazu K. H. Franka zastřeleno 173 mužů. Ženy a děti odvezli do tělocvičny v Kladně, kde je po třech dnech rozdělili. Děti vybrané k poněmčení a děti do jednoho roku byly vyňaty, ostatní zahynuly v Chełmnu nad Nerem v plynových autech. Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku.[1]
Památník a pietní území
Prvním pomníkem se stal pomník u hrobu mužů, který vojáci Rudé armády odhalili 3. června 1945. Počátkem padesátých let bylo otevřeno první muzeum a roku 1962 nové, podle projektu architekta Františka Marka.[2] V červnu 1955 byl do areálu začleněn Sad míru a přátelství, založený z podnětu anglického lékaře Sira Barnetta Strosse; vysazeno bylo 29 tisíc keřů růží z 32 zemí.[2] Pomník 82 dětí zahynulých v Chełmnu vytvořila sochařka Marie Uchytilová, první sochy stály roku 1995 a soubor byl dokončen v roce 2000.[2] Na pietním území jsou též díla Bedřicha Stefana, Karla Lidického a Karla Hladíka.[2] Roku 1967 vyzval Stross umělce z celého světa k vytvoření Lidické sbírky moderního výtvarného umění.[2]
Současná organizace
Ministerstvo kultury zřídilo příspěvkovou organizaci Památník Lidice ke dni 31. prosince 2000; jejím prvním úkolem byla obnova zanedbaných objektů a areálu.[2] V roce 2003 byl obnoven Růžový sad a zrekonstruována Lidická galerie, kam se přesunula Lidická sbírka. V červnu téhož roku se vrátila Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice, konaná každoročně v galerii. Roku 2004 byla zpřístupněna zahrada u galerie a obnovena Alej Dr. Sira Barnetta Strosse. V červnu 2006 byla otevřena multimediální expozice A nevinní byli vinni… a v dubnu 2008 se po rekonstrukci objektu Pod Tribunou otevřelo vzdělávací středisko pro mládež s badatelnou.[2] Památník uvádí, že zakoupil původní rodinný dům u galerie pro expozici o budování nových Lidic.[2]