Carlo Lurago byl architekt a stavitel, který se podílel na barokní podobě několika pražských staveb.
Národní památkový ústav jej uvádí mezi osobnostmi, které se podílely na vzniku Klementina. Kolem roku 1650 se spolu se sochařem Janem Jiřím Bendlem podílel na úpravě interiérů a fasády kostela Nejsvětějšího Salvátora v raně barokním slohu. Samotný kostel Nejsvětějšího Salvátora vznikal ve dvou etapách, v letech 1578 až 1582 podle návrhu Marka Fontany a v letech 1600 až 1601, na základě gotického presbytáře dominikánského kostela svatého Klimenta. [1]
Na dnešním opevnění Vyšehradu zahájil stavební práce v roce 1653; od roku 1656 stavbu vedl Gion Decapaoli. Leopoldova brána, dokončená do roku 1672, vznikla patrně podle Luragova návrhu. Podle webu českého velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů patřil k architektům, kteří stáli za barokní přestavbou kostela Panny Marie pod řetězem.