Vstup České republiky do NATO je událost z 12. března 1999, kdy Česká republika společně s Polskem a Maďarskem přistoupila k Organizaci Severoatlantické smlouvy. Přistoupení podle Ministerstva obrany České republiky dovršilo mnohaleté diplomatické úsilí o začlenění země do transatlantických vazeb a znamenalo návrat do společenství liberálních demokracií, které zaručují ochranu lidských a občanských práv, svobodu projevu, právní stát a volný trh [2].
Cesta ke vstupu
Po sametové revoluci začalo Československo hledat nové bezpečnostní zajištění. Tehdejší politická reprezentace systematicky pracovala na odchodu sovětských vojsk a na ukončení činnosti Varšavské smlouvy. Ve druhé záležitosti ale nenacházela podporu ve Washingtonu, odkud zaznívaly hlasy varující před unáhleným zrušením paktu, kterému od založení dominovala Moskva. Československo si nakonec svůj postup prosadilo [1].
Konec studené války přinesl Spojeným státům nutnost zamyslet se nad dalším směřováním Aliance. K zásadním krokům patřilo vytvoření Severoatlantické rady pro spolupráci (NACC), jejíž zahajovací zasedání na úrovni ministrů zahraničních věcí se konalo v prosinci 1991 za účasti členských států NATO a dalších devíti evropských zemí, mezi nimi i Československa. V tehdejším kontextu nebylo jasné, zda tento krok neslouží jen jako taktický manévr ke zpomalení integračních ambic bývalých sovětských satelitů [1].
Podle bývalého amerického diplomata Ronalda Asmuse se v USA postupně rozběhla vzrušená debata o národní bezpečnosti spojená s otázkou rozšiřování Aliance. Americké představy o budoucí podobě Evropy zprvu nezahrnovaly rozšíření NATO do střední Evropy, vlažný postoj zaujímaly i západoevropské státy a Moskva se stavěla proti [1].
Role Billa Clintona a americké administrativy
Zlomem bylo zvolení Billa Clintona americkým prezidentem. Když se v roce 1993 ujímal úřadu, platil za politika, který se o zahraniční politiku příliš nezajímá, jako prezident ale podle Vojenského historického ústavu Praha prokázal opak a prosadil ve vlastní administrativě názor, že rozšíření Aliance je výhodné i pro stávající členy [1]. Dalším mezníkem byl summit NATO konaný 10. a 11. ledna 1994 v Bruselu, na kterém byl představen program Partnerství pro mír [1].
Kritici rozšiřování tvrdili, že jde o chybný krok, který zbrzdí demokratické reformy v Rusku nebo vyvolá novou studenou válku. Clinton rozšíření prosadil, aniž by tím poškodil vztahy s Ruskem, mimo jiné díky osobnímu vztahu s ruským prezidentem Borisem Jelcinem. Nenaplnilo se ani tvrzení, že by rozšíření ohrozilo funkčnost a soudržnost NATO [1].
Pro zisk americké podpory bylo podle Vojenského historického ústavu Praha důležité, že Česká republika, Polsko a Maďarsko o vstup do NATO silně stály a chápaly ho jako vrchol svého zápasu o svobodu a demokracii. Již na jaře 1993 v tomto duchu na Clintona zapůsobili český prezident Václav Havel, polský prezident Lech Wałęsa a maďarský prezident Árpád Göncz [1]. V roce 1993 vyšel ve časopise Foreign Affairs článek o potřebě budování nových vztahů mezi USA a Evropou, jehož spoluautorem byl Ronald Asmus, který jako člen Clintonovy administrativy hrál při rozšiřování Aliance roli [1].
Důsledky pro českou armádu
Podle Ministerstva obrany České republiky vstup do NATO umožnil provedení zásadní reformy ozbrojených sil. V roce 2004 byla zahájena profesionalizace armády, dovršená k 1. lednu 2005. Česká armáda poté začala intenzivně působit v zahraničních operacích NATO, například na Balkáně, v Afghánistánu, Iráku a v Pobaltí [2].
Vnímání veřejností
Podle průzkumu agentury STEM/MARK objednaného Ministerstvem obrany, který proběhl ve dnech 24. února až 1. března 2022, považovalo 69 procent respondentů členství v NATO za záruku bezpečnosti České republiky a jejích občanů, 80 procent se domnívalo, že členství pomáhá předcházet hrozbám, zejména válce (53 procent), ohrožení suverenity ČR (32 procent), terorismu (23 procent) nebo vlivu autoritářských režimů (22 procent) [2]. Pomoc jinému členskému státu v případě jeho napadení schvalovalo 73 procent dotázaných a pro rozšiřování Aliance bylo 79 procent respondentů [2]. Tehdejší ministryně obrany Jana Černochová k výročí vstupu uvedla, že „poslední dny a týdny ukazují, jak životně důležité členství v NATO je“ [2].