Zámek Hluboká stojí na ostrohu nad Vltavou v Jihočeském kraji. Původně byl královským hradem, v roce 1661 jej získali Schwarzenbergové a dnes jej spravuje Národní památkový ústav.[1][2]
Historie
Zámek byl založen v polovině 13. století českými králi jako strážný hrad. Jako královský majetek byl často dáván do zástavy a vystřídalo se zde několik šlechtických rodů. Pernštejnové roku 1490 založili nedaleký rybník Bezdrev, který je rozlohou druhým největším v Čechách. Páni z Hradce koupili panství v roce 1561 a o dva roky později nechali gotický hrad přestavět na renesanční zámek.[1]
Koncem 16. století patřilo panství rodu Malovců z Malovic, kteří jako protestanti o majetek přišli v roce 1619. O čtyři roky později jej jako náhradu za válečné pohledávky získal od císaře Ferdinanda II. španělský generál Don Baltazar de Marradas. Marradův synovec Hlubokou v roce 1661 prodal Janu Adolfovi I. Schwarzenbergovi.[1]
Schwarzenbergové a přestavby
Na Hluboké sídlili Schwarzenbergové až do konce roku 1939, kdy se před nacisty vydal do zámoří poslední majitel Adolf. Definitivně o majetek přišli na základě zvláštního zákona Lex Schwarzenberg z roku 1947, kterým byl zámek zestátněn.[1][2] Zámek byl dvakrát stavebně upraven: v první třetině 18. století barokně a v letech 1840–1871 v romantickém stylu novogotiky, včetně úprav parku a okolní krajiny.[1][2]
Přestavba vzešla z cest do Anglie, na něž se vydal kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu s manželkou Eleonorou, rozenou princeznou Liechtenstein. Kníže se jako čestný diplomat habsburské monarchie zúčastnil v roce 1838 korunovace britské královny Viktorie. Kněžna Eleonora podle stránek zámku výrazně ovlivnila jeho vzhled. Hlavním vzorem byl královský zámek Windsor. Práce začaly podle plánů vídeňského architekta Franze Beera a po jeho smrti pokračoval hlavně v návrzích interiérů schwarzenberský stavitel Damasius Deworetzky.[1][2] Hluboká se brzy stala sídelním zámkem rodu Schwarzenbergů.[2]
Areál a interiéry
Široké návrší ostrožny umožnilo zámek rozšiřovat a budovat v okolí hospodářské dvory i obory se zvěří.[2] Stěny a stropy interiérů zdobí dřevořezby a ušlechtilé dřevo. Některé místnosti jsou vybaveny lustry, vitrážemi a keramikou z Delftu i obrazy evropských mistrů ze 16. až 18. století a portréty znázorňují významné členy rodu Schwarzenbergů. Návštěvníci mohou vidět soukromé pokoje posledních majitelů, tedy Adolfa a jeho choti Hildy. V suterénu je otevřena zámecká kuchyně s cukrárnou, osobním a jídelním výtahem pocházejícími z počátku 20. století.[2]