_(cropped).JPG)
Zvíkov je hrad na skalnatém ostrohu v Jihočeském kraji, spravovaný Národním památkovým ústavem. Podle jeho stránek je od počátku spojen s rodem Přemyslovců a řadí se mezi nejvýznamnější stavby české světské architektury středověku.[1]
Přemyslovská doba
K založení pravděpodobně přistoupil Přemysl Otakar I., který roku 1226 vyměnil oujezd Oslovský, patřící klášteru v Doksanech, za šest jiných vesnic a získal tak i ostroh, na němž hrad vznikl. Za Václava I. je stavba nejlépe doložena. Roku 1234 je v pramenech uveden purkrabí Konrád z Janovic, takže hrad musel být už zčásti postaven.[1] Když se v červenci 1247 proti otci vzbouřil kralevic Přemysl Otakar, zůstal Václavovi věrný jen Zvíkov spolu s Loktem a Mostem. Václav I. zde přijal poselstvo vzbouřenců a šlechty vedené pražským biskupem Mikulášem a nechal je uvěznit ve věži.[1]
Za Přemysla Otakara II. pokračovala výstavba pod purkrabím Hirzou, jmenovaným roku 1250. Tehdy začala hlavní stavba královského paláce a opevnění a stavební huť pracovala také v Písku a Myšenci.[1]
Pozdní středověk a novověk
Po vymření Přemyslovců po meči roku 1306 hrad získal Jindřich z Rožmberka. Největší slávu zažil za Karla IV., který jej nechal opravit a rád tu pobýval. Do dostavby Karlštejna zde byly dočasně uloženy korunovační klenoty.[1] Poté hrad často měnil majitele a v zástavě ho držely hlavně rody Rožmberků a Švamberků. V husitských válkách jej roku 1429 neúspěšně oblehli Táboři. Roku 1437 jej opět získal Oldřich z Rožmberka.[1]
Zvíkov zůstal královským majetkem do poslední třetiny 16. století, kdy přešel prodejem na Švamberky, což bylo roku 1575 zapsáno do desek zemských. Ti provedli rozsáhlé renesanční úpravy, které původní ráz stavby nenarušily. Hrad odolával útočníkům i za třicetileté války a roku 1622 se posádka vzdala přesile, načež byl císařským vojskem vyrabován.[1] Roku 1623 jej získali Eggenberkové a po jejich vymření v roce 1719 Schwarzenbergové.[1]
Obnova
Po rozdělení rodu roku 1790 připadl Zvíkov mladší větvi, kterou zastupoval maršál Karel I. Schwarzenberg, sídlící na Orlíku. Tehdy začaly zajišťovací práce, nejprve oprava kaple a záchrana pozdně gotických maleb. Zdivo královského paláce bylo ve špatném stavu a roku 1829 se zřítila Nová brána, poté sjela část paláce nad řekou. Po roce 1880 proto začala rekonstrukce paláce a hradeb. Původní kamenné prvky mají mírně narůžovělou barvu a od nových částí se dají snadno odlišit. Práce skončily koncem 19. a počátkem 20. století. Schwarzenbergům hrad patřil až do roku 1948.[1]