Historické centrum Českého Krumlova v Jihočeském kraji je od roku 1992 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Jde o středověké rezidenční město, které se od 13. století rozvíjelo v meandrech Vltavy.[2]
Zápis na Seznam UNESCO
Český Krumlov byl na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví zapsán 4. prosince 1992. Podle města šlo o zlomový okamžik v jeho novodobé historii: díky souvislé historické zástavbě se Český Krumlov stal jedním ze tří prvních měst České republiky pod ochranou této organizace.[1] Československá republika navrhla centrum k zápisu v roce 1991, a to v rozsahu městské památkové rezervace. Za splněná označila kritéria (i), (ii), (iv) a (v).[1]
V nominační dokumentaci stát uvedl, že centrum je jedinečně dochovaný a vývojově uzavřený celek, který nebyl dotčen novějším vývojem. Architektonický soubor v krajinném rámci zahrnuje složitou konfiguraci terénu. Centrum dokládá stavební a uměleckou činnost 15. a 16. století, zachovalo původní urbanistickou strukturu, tedy parcelaci, hmotovou skladbu, tvar střech a výraz fasád, a také množství tesařských, truhlářských, kovářských, zámečnických a kamenických detailů. Soubor měšťanských domů je podle nominace dokladem tradičního bydlení od gotiky přes renesanci až po další slohová období.[1]
ICOMOS, která poradně působí při Výboru pro světové dědictví, ve svém hodnocení z roku 1992 shledal splněným kritérium (iv). Označil Český Krumlov za příklad malého středověkého středoevropského města, které svou strukturu a stavby vděčí hospodářskému významu a téměř nerušenému organickému vývoji po více než pět století. Vývoj města je podle něj dobře čitelný z jeho budov a urbanistické struktury.[1]
Návrhy na zápis projednalo v červenci 1992 předsednictvo Mezivládního výboru pro světové dědictví. Český Krumlov doporučilo, zároveň však České republice navrhlo přijmout opatření proti velkému tlaku turistického ruchu, který by památku mohl ohrozit. Oficiální zprávu o zařazení nominace města, společně s Telčí a Prahou, obdržela Česká republika v září 1992.[1]
Charakter města
Národní památkový ústav popisuje centrum jako mimořádně hodnotný, neporušeně dochovaný celek, který se rozvíjel v těsné souvislosti s Rožmberky, což byl nejmocnější český panský rod. Město si zachovalo původní urbanistickou strukturu a mnoho měšťanských domů z pozdní gotiky, renesance a baroka s rozmanitou výzdobou průčelí. K hodnotě města patří také členitý terén, rozložení architektonických dominant i nerušené propojení s okolní krajinou.[2]
Gotický hrad byl renesančně přestavěn na zámeckou rezidenci a dotvořen v baroku. Od městské části Latrán se po skalním hřbetu směrem vzhůru rozkládá pět nádvoří, na nichž stojí 41 budov, a areál zakončuje rozsáhlá zámecká zahrada.[2]