Rožmberk je hrad v jižních Čechách, který patří k nejstarším hradům Vítkovců, předchůdců rodu Rožmberků. Podle stránek státního hradu pocházejí jeho počátky z poloviny 13. století.[1] Stránky provozuje Národní památkový ústav.[1]
Stavební podoba
Jde o komplex původně dvou rožmberských hradů, Dolního a Horního hradu. Z Horního hradu se zachovala jen kamenná věž zvaná Jakobínka a jiná jeho část byla později přestavěna na šlechtické letní sídlo.[1] Dolní hrad prošel několika přestavbami. Jeho podobu nejvíce ovlivnila renesance a nakonec styl anglické novogotiky.[1]
Dějiny
Hrad ležel u významné obchodní cesty, která vedla z Čech přes vyšebrodský průsmyk k hornímu Podunají. Poprvé je pod německým jménem Rosenberg zmiňován roku 1250, za vlády Václava I. Dokud žil jeho pravděpodobný zakladatel Vok z Rožmberka a nejbližší potomci, sloužil jako sídlo vladaře a centrum panství. Přes výhodnou strategickou polohu byl několikrát dobyt.[1]
Roku 1551 přešla rodová panství na Viléma z Rožmberka, kterému bylo tehdy šestnáct let. Od té doby se datují počátky intenzivní stavební činnosti, období patří k nejslavnějším v dějinách rodu. Po Vilémově smrti převzal roku 1592 panství Petr Vok, za něhož byly některé interiéry upravovány pod vlivem italské renesance.[1] V roce 1601 Petr Vok postoupil panství Janu Zrinskému, který zde žil do své smrti roku 1612 a nechal interiéry upravit v manýristickém duchu. Gotický hrad se tak proměnil v renesanční sídlo.[1]
Roku 1620 se hrad dostal do rukou císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. Rod Buquoyů jej držel do roku 1945.[1] Sběratelem byl Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1883), který sbíral umělecké a historické předměty a hrad přebudoval na rodové muzeum. Rozsáhlé úpravy ve stylu romantizující gotiky změnily vzhled hradu, který tak dostal svou konečnou podobu a byl zpřístupněn veřejnosti.[1]
Interiéry a pověst
Interiér dnes doplňují sbírky, v nichž jsou obrazy, zbraně, nábytek, porcelán i sklo. Rožmberská síň obsahuje portrét Bílé paní Perchty z Rožmberka. Podle pověsti se právě tam zjevuje.[1]
Věž Jakobínka
Stáří věže nebylo dosud uspokojivě prokázáno. Část badatelů ji řadí do 14. století, jiní do 15. a menší část až na počátek 16. století. První doložená zmínka je z roku 1522: 9. dubna toho roku vypukl ve městě velký požár, který poničil Horní hrad i přilehlou věž.[2] Nejstarší části vnitřních dřevěných konstrukcí byly dendrochronologicky určeny do let 1523–1527, což ukazuje na opravu krátce po požáru.[2] Název Jakobínka se poprvé objevuje v inventáři hradu z roku 1723 a jeho původ není zcela vysvětlen. Vstup v přízemí byl zřejmě prorazen roku 1858.[2]
Válcová věž je vysoká 38 metrů, má pět pater a končí kuželovitou cihlovou helmicí vysokou 10 metrů. Průměr u terénu činí 9,80 metru, tloušťka zdiva 375 cm. Původní gotický portál leží asi 14 metrů nad zemí. Trámy nesoucí patra nejsou zazděny, jen leží v kapsách ve zdivu. Ve čtvrtém patře jsou čtyři velká okna a do podlahy jsou vyryty letopočty 1676 a 1797, iniciály IHS a plán hry mlýn.[2]