Hrad Karlštejn založil v roce 1348 český král a římský císař Karel IV. na skalní vápencové ostrožně poblíž ústí hlubokého údolí do nivy řeky Berounky. Podle Národního památkového ústavu zaujímá mezi českými hrady výjimečné postavení.[1]
Účel a vznik
Karel IV. hrad vybudoval, aby v něm byly uloženy královské poklady, zejména sbírky svatých relikvií a také korunovační klenoty říše.[1] V roce 1355 již na hradě pobýval, dohlížel na dostavbu a na výzdobu interiérů, zejména kaplí. Stavba hradu skončila roku 1365, kdy se ve Velké věži světila kaple sv. Kříže.[1]
Novostavba postupovala po etapách v samostatně použitelných objektech s vlastním opevněním, doplněných společnou parkánovou zdí. Jako první se budovalo purkrabství se studniční věží, po něm následoval palác s menší věží a dílo uzavřela Velká věž.[1] Nejpozději roku 1355 už sloužil původní palác o jednom patře, k němuž patřila věž sv. Mikuláše.[1]
Kaple a kapitula
Na přelomu let 1356 a 1357 nechal císař upravit dokončenou menší věž pro karlštejnskou kolegiátní kapitulu, založenou 27. března 1357. Obytná komnata ve druhém patře se změnila na kostel Panny Marie. Přilehlá oratoř se stala trezorovou kaplí, později zvanou kaple sv. Kateřiny, určenou pro soukromý poklad Kristových pašijí a sbírku relikvií. Ozdobily ji inkrustace z drahých kamenů a nástěnné malby.[1]
Na začátku šedesátých let 14. století došlo k rozhodnutí Karla IV., že uloží na hradě císařský korunovační poklad. Pro jeho ochranu byla ve druhém patře rozestavěné Velké věže upravena obdélná komnata s krbem. Kaple sv. Kříže, vysvěcená 9. února 1365, má v dolní části stěn inkrustaci z drahokamů a výše dřevěné kazetové obložení se 130 deskami z pražské dílny Mistra Theodorika. Na severní oltářní stěně je triptych Tommasa da Modena.[1]
Pozdější osudy a podoba
Na počátku husitských válek byly na Karlštejn z bezpečnostních důvodů převezeny české korunovační klenoty. S krátkými přestávkami tu zůstaly téměř 200 let.[1] Po roce 1480 byl hrad upraven pozdně goticky a v poslední čtvrtině 16. století renesančně. Dnešní vzhled získal při poslední stavební úpravě koncem 19. století, kterou v duchu purismu vedl architekt Josef Mocker.[1]
Zachovalo se stupňovité uspořádání budov. Stavba stoupá od nejníže položených částí, jimiž jsou předhradí, Studniční věž a purkrabský palác, k pětipodlažnímu Císařskému paláci a Mariánské věži. Na nejvyšším místě skalního ostrohu stojí 60 m vysoká Velká věž s mohutným opevněním.[1]