Písek je město v severní části Jihočeského kraje. Leží v údolí řeky Otavy, kde se historické jádro spojuje s vodním tokem. Na východní okraj města navazují Písecké hory, na jih a jihozápad se rozkládá krajina rybníků přecházející do podhůří Šumavy. Otava od Písku dále směřuje na sever a po přibližně dvaceti kilometrech se u hradu Zvíkova vlévá do Vltavy. Město se nachází na trase bývalé Zlaté stezky a dnes na turistické cestě mezi Prahou a Českým Krumlovem [1].
Založení a jméno
Jméno města odkazuje na zlatonosný písek v řece Otavě, kde se zlato rýžovalo přinejmenším od doby Keltů. Tato činnost patřila k důvodům, proč český král Václav I. v první polovině 13. století na tomto místě založil hrad a město. Nejstarší písemná zmínka o Písku se nachází v listině Václava I. z roku 1243 [1].
Středověký rozvoj
Obchod a výroba přinesly městu rychlý růst. Písek navštěvovali a podporovali další panovníci, mezi nimi Přemysl Otakar II., Karel IV. a Václav IV. Již ve vrcholném středověku byl Písek střediskem rozsáhlého Prácheňského kraje, který zahrnoval velkou část jihozápadních Čech [1].
Husitské období
Před vypuknutím husitských válek se město přiklonilo k podobojí a v letech 1419 až 1452 fungovalo jako samosprávná husitská městská republika. V Písku občas pobýval vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, sídlil zde husitský biskup Mikuláš Biskupec a obecní majetek správoval hejtman Matěj Louda z Chlumčan. Období po husitských válkách přineslo městu prosperitu, provázenou nákladnými stavbami a nákupem obecních statků [1].
Pohromy 16. a 17. století
Rozvoj města přerušilo nevydařené protihabsburské povstání z let 1546 až 1547 a poté vystoupení proti panovníkovi na počátku třicetileté války. V letech 1619 a 1620 byl Písek třikrát dobýván. Poslední kapitulace 30. září 1620 znamenala pro město katastrofu, habsburští vojáci vyvraždili velkou část obyvatel a vypálili většinu domů. Obnova probíhala pomalu, ztěžovaly ji požáry, epidemie a průchody vojsk, mezi nimi i několikaměsíční pobyt francouzských a bavorských vojáků v letech 1741 a 1742 [1].
19. století a modernizace
Od 19. století se podoba města měnila, zástavba překročila hranice středověkých hradeb a na předměstích vznikaly ulice nájemních domů. Na radnici se prosadila čeština jako úřední jazyk, vznikaly kulturní instituce a spolky. Písek se stal vyhledávaným letoviskem a cílem turistů, popisovaným jako „město v moři lesů“. V tomto období se zde rozvíjel i průmysl, byla založena výroba fezů, tabáková továrna a sladovna. Dne 23. června 1887 zavedl František Křižík v Písku osvětlení obloukovými lampami, které je uváděno jako první stálé veřejné elektrické osvětlení v Čechách [1].
20. století a poválečné období
Nacistická okupace přinesla městu strádání, které skončilo příchodem amerických vojsk 6. května 1945. Po válce vznikly na okraji města nové závody, mezi nimi textilka Jitex, a nová sídliště. Během socialistického období se do Písku nedostal těžký průmysl, díky čemuž si město uchovalo historický a klidný ráz. V srpnu 2002 se Písek vypořádal s povodní, označovanou jako tisíciletá [1].
Charakteristika města
Zdroj uvádí, že se o Písku hovoří jako o „jihočeských Aténách“, „městě škol a studentů“, „městě penzistů“, „Mekce houslistů“ i jako o „městě v moři lesů“. Tato označení odkazují na roli školství, kulturního a vzdělávacího zázemí a na okolní lesní krajinu [1].
Stránky, které sem odkazují
- Dálnice D4
- Jihočeský kraj
- Silnice I/20
- Stav sucha v Jihočeském kraji (6. října 2026)
- Středočeský kraj
- Zvíkov (hrad)