Vrchní soud v Praze je jeden z vrchních soudů v České republice. Spolu s Vrchním soudem v Olomouci patří do soustavy soudů, kterou podle Ministerstva spravedlnosti tvoří vrchní, krajské a okresní soudy a nad nimi Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.[1]
Místo v soudní soustavě
Oba nejvyšší soudy sídlí v Brně, sídlem vrchních soudů je Praha a Olomouc.[1] Občanské i trestní řízení se řídí zásadou dvou instancí. Věc rozhoduje v prvním stupni zpravidla okresní nebo obvodní soud a o odvolání jedná soud vyšší instance. Proti jeho rozhodnutí už není přípustný řádný opravný prostředek.[1]
Ve věcech určených zákonem, například při závažné trestné činnosti, jedná v prvním stupni krajský soud. Soudem druhé instance je pak vrchní soud.[1]
Soudci a soudcovská rada
Soudní moc je nezávislá a ústava zaručuje nezávislost výkonu soudcovské funkce. Při rozhodování se soudce řídí jen zákonem. Je oprávněn zkoumat, zda s zákonem souhlasí podzákonný předpis, například nařízení vlády nebo vyhláška ministerstva.[1]
Soudce z povolání jmenuje prezident republiky na návrh ministra spravedlnosti bez časového omezení. Do funkce nastupuje po slibu složeném před prezidentem. Soud rozhoduje v senátu složeném ze soudců z povolání, a pokud to zákon připouští, i s účastí přísedících, jejichž hlas má při hlasování stejnou váhu jako hlas předsedy.[1]
U vrchních soudů, stejně jako u dalších soudů s více než deseti soudci, působí soudcovské rady s pětiletým funkčním obdobím. Vyjadřují se mimo jiné ke kandidátům na předsedu a místopředsedu soudu, k tomu, kterému soudci bude věc přidělena nebo kam bude přeložen a k rozvrhu práce soudu.[1]