Veletržní palác je funkcionalistická budova v ulici Dukelských hrdinů v pražských Holešovicích. Postavili ji v letech 1925–1928 architekti Josef Fuchs a Oldřich Tyl pro společnost Pražské vzorkové veletrhy a ve své době šlo o největší stavbu svého druhu na světě.[2] Od roku 1976 palác patří Národní galerii Praha, která v něm vystavuje sbírky moderního a současného umění.[2][1]*
Vznik
Architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 1924. Počítala s obchodní čtvrtí po vzoru Londýna, Hamburku nebo Berlína, v níž měly stát dva veletržní paláce, administrativní budova a hotel.[1] Postaven byl jen jeden palác.[5] Symetrický návrh Oldřicha Tyla byl ve druhém kole přepracován spolu s Josefem Fuchsem do asymetrické podoby s vodorovnými pásovými okny a železobetonovým skeletem.[1] Slavnostní otevření v září 1928 se konalo k desátému výročí vzniku Československa; ve Velké dvoraně byla tehdy vystavena Slovanská epopej Alfonse Muchy.[1]
Stavba
Budova zabírá celý uliční blok. Je dlouhá 130 m, široká 70 m, má devět nadzemních a dvě podzemní podlaží a fasádu z umělého kamene.[1] Památkový katalog Národního památkového ústavu popisuje průčelí složené z kvádrových hmot s rozdílnou úpravou povrchu; hlavní fasádu do ulice Dukelských hrdinů tvoří čtyřpodlažní pás s nepřerušenými pásovými okny, který nad druhým podlažím vystupuje před líc stavby.[4] Uvnitř jsou dvě dvorany. Velká dvorana na jihu, hala o ploše 1750 m² a výšce 15 m se shedovou střechou a jeřábovými drahami, sloužila k vystavování strojů.[1] Malá dvorana na severu je vysoká asi 31 m a obíhá ji šest pater otevřených ochozů.[1] V suterénu bylo kino Bio Favorit, později kino Veletrhy.[1][4]
Veletrhy a podniky zahraničního obchodu
Do roku 1941 se v paláci konalo 26 jarních a podzimních mezinárodních veletrhů. V letech 1934–1938 se pražské veletrhy řadily významem za Lipsko a Londýn a během jednoho veletrhu palác obvykle navštívilo okolo půl milionu lidí.[1] Za okupace budovu zabraly německé úřady.[5] Po válce se veletrhy konaly v letech 1946–1951; poslední, 52. veletrh v roce 1951 provázela výzdoba v duchu socialistického realismu.[1] Potom palác sloužil jako administrativní sídlo podniků zahraničního obchodu, mezi nimi Kovo, Centrotex a Motokov, a v přízemí byly prodejny Tuzex.[1]
Požár a obnova
Požár byl nahlášen v podvečer 14. srpna 1974. Vznikl v lakýrnické dílně ve čtvrtém patře samovznícením fermeže a šířil se pasážemi a výtahovými šachtami.[3][1] Zasahovalo 25 hasičských jednotek a z kina bylo evakuováno 600 lidí. Konec likvidace požáru byl ohlášen 20. srpna.[3][1] Z budovy zůstal jen železobetonový skelet a škoda dosáhla 220 milionů.[3] Ozývaly se hlasy pro zbourání, úřady však rozhodly o obnově.[3] Rekonstrukci projektoval liberecký Stavoprojekt (SIAL) pod vedením Karla Hubáčka, hlavním architektem byl Miroslav Masák. Obnova zachovala prostorové uspořádání budovy, členění fasád i poměr prosklených a plných ploch.[1] První etapa byla dokončena roku 1993, v roce 1995 se veřejnosti otevřela tři patra se stálou expozicí a celý výstavní prostor byl hotov v roce 2000.[3] Galerie má v paláci přibližně 22 tisíc m² výstavní plochy.[1]