Jan Kubiš (24. června 1913 Dolní Vilémovice až 18. června 1942 Praha) byl příslušník československé armády ve Spojeném království. Jako člen výsadku Anthropoid se zúčastnil atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.[1]
Mládí a vojenská služba
Po základní škole pracoval v zemědělství a čas od času jako topič. Na vojnu nastoupil v říjnu 1935 základní vojenskou službu u 31. pěšího pluku v Jihlavě, kde prošel poddůstojnickou školou a získal hodnost desátníka. V armádě zůstal jako délesloužící poddůstojník a přešel k 34. pěšímu pluku do Opavy, kde už jako četař sloužil i v době před mnichovským diktátem.[2]
Po okupaci českých zemí se rozhodl pokračovat v boji. Ilegálně odešel do Polska a vstoupil do nově vznikající československé jednotky, která se tvořila v Malých Bronowicích. Ke konci července 1939 odjel do Francie, kde se jediným možným způsobem stalo vstoupit do cizinecké legie, a několik týdnů pobýval v legionářských kasárnách v africké Saidě. Když Francie a Německo přešly do válečného stavu, směli legionáři přejít do československé armády, která se formovala v městě Agde. Kubiš tam dorazil koncem září 1939 a po krátkém výcviku ho povýšili na rotného. Bojoval na Loiře a za statečnost obdržel francouzský válečný kříž.[2]
Po porážce Francie ho evakuovali do Anglie. V roce 1941 se stal rotmistrem. Zvláštní výcvik podstoupil mezi 15. srpnem a 27. prosincem 1941.[1]
Rodina a zázemí
Vojenský historický ústav připomněl vzpomínky pamětníka z rodné obce, podle nichž rodina Kubišových obdělávala dvě malá pole a chovala krávu a kozu, pěstovala brambory a obilí na chleba dokupovala. Sourozenci pracovali ve službě, bratr Rudolf byl krejčí v Třebíči a Kubiš sám nějaký čas pracoval v cihelně.[6]
Výsadek Anthropoid a atentát
Josef Gabčík požádal, aby Kubiše zařadili do výsadku Anthropoid, kde zaujal místo zraněného rotného. Do protektorátu je vysadili 29. prosince 1941, ale kvůli navigační chybě dopadli u středočeské obce Nehvizdy místo na Plzeňsku. Poté se přesunuli na Plzeňsko a podíleli se na přípravách neúspěšného bombardování Škodových závodů.[1]
Historici Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík nově zjistili podrobnosti o činnosti obou parašutistů v lednu a února 1942. Dříve se znala jen fakta od 5. března 1942 až po květnový atentát.[3]
Po návratu do Prahy provedli 27. května 1942 atentát na Heydricha. Jeho vůz zasáhl Kubišův upravený protitankový granát.[1]
Boj v kostele a smrt
Po atentátu se Kubiš ukryl s dalšími parašutisty v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Při útoku německých sil na kostel se bránil na kůru společně se dvěma spolubojovníky. Výbuch granátu ho připravil o vědomí, takže si na rozdíl od ostatních nemohl vzít život sám. Těžce zraněného převezli do lazaretu SS v Podolí, kde 18. června 1942 zemřel. Po identifikaci a pitvě ho pohřbili do hromadného hrobu v Ďáblicích.[1]
Vyznamenání a připomínky
V roce 2002 ho in memoriam povýšili do hodnosti plukovníka.[1] Obec Dolní Vilémovice na svých stránkách uvádí jeho tituly a ocenění, mezi nimi štábní kapitán pěchoty in memoriam, třikrát Československý válečný kříž 1939, francouzský Croix de Guerre, Zlatou hvězdu Československého vojenského řádu Za svobodu, Hvězdu I. třídy Československého vojenského řádu bílého lva za vítězství a Řád M. R. Štefánika III. třídy.[2]
V Praze připomíná Kubiše pamětní kámen na místě, kam gestapo uložilo po boji těla parašutistů k identifikaci. Přesnou polohu určil historik Pavel Kmoch podle fotografií gestapa a pitevních protokolů. V kryptě chrámu je pamětní deska s jeho bustou a jméno je také na desce nad oknem krypty.[1] Pětasedmdesát let po atentátu odhalili pamětní desku Gabčíkovi a Kubišovi i v anglické obci Ightfield. Je na hrobě rodiny, s níž se parašutisté při výcviku spřátelili.[4]
Rodný dům v Dolních Vilémovicích
Rodný dům získala obec Dolní Vilémovice v roce 2009 v havarijním stavu. Na rekonstrukci a zřízení muzea vyhlásila veřejnou sbírku, v níž se během tří let vybraly dva miliony korun. Přispívali lidé z Česka, ze Slovenska i z Francie, mezi většími dárci byly Nadace ČEZ a Kraj Vysočina. Dobrovolníci odpracovali 1055 hodin. Slavnostní otevření proběhlo v roce 2013 ke stému výročí narození. Stálou expozici připravil Vojenský historický ústav a před domem stojí busta, na jejíž pořízení dalo ministerstvo obrany 300 000 Kč.[5]
Podle obce je domek otevřen celoročně mimo pondělí a návštěvu je nutné předem domluvit. Kontakt a aktuální údaje jsou uvedeny na stránce obce.[5]