České korunovační klenoty vystavené v květnu 2016
České korunovační klenoty vystavené v květnu 2016Foto: K. Pacovsky, 2016 · CC BY-SA 4.0 · Wikimedia Commons

České korunovační klenoty jsou soubor královských insignií, který tvoří svatováclavská koruna, královské žezlo a jablko, jejich kožená pouzdra, poduška pod korunu a korunovační plášť.[2] Uloženy jsou v Korunní komoře katedrály svatého Víta na Pražském hradě.[3]

Insignie

Královskou korunu, zvanou svatováclavská, dal zhotovit Karel IV. v roce 1346.[2] Byla hlavní panovnickou insignií Českého království.[1] Karel IV. ji nechal zhotovit pro svou korunovaci českým králem v roce 1347.[2] Koruna je z 22karátového zlatého plechu a je posázena safíry, spinely, rubelitem, akvamarínem a perlami. Na kamárách jsou upevněny články z opasku královny Blanky. Ve zlatém křížku na vrcholu je safírová kamej s reliéfem Ukřižovaného a rytý nápis potvrzuje vložení trnu z Kristovy koruny. Koruna má průměr i výšku 19 cm a váží 2358 g.[1] Svému účelu klenoty naposledy posloužily 7. září 1836, kdy byl českým králem inaugurován Ferdinand Dobrotivý; jeho nástupce František Josef I. ani Karel I. korunováni nebyli. [4]

Žezlo a jablko zhotovil augsburský zlatník Hans Haller v letech 1533–1534 pro Ferdinanda I. Habsburského a ke koruně byly přičleněny dodatečně. Žezlo z 18karátového zlata je dlouhé 67 cm a váží 1013 g. Jablko má průměr 13 cm, výšku 22 cm a hmotnost 780 g, jeho dvě polokoule zdobí reliéfy s náměty ze Starého zákona.[1]

Sedm klíčů

Klenoty lze z Korunní komory vyjmout jen tehdy, když se sejde všech sedm klíčníků. Jsou jimi prezident republiky, předseda vlády, předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny, pražský arcibiskup, pražský primátor a děkan Metropolitní kapituly u svatého Víta.[2]

Za druhé světové války

Dne 19. září 1938 byly klenoty tajně převezeny do pobočky Národní banky Československé v Žilině a po mnichovské dohodě se vrátily do Prahy. V roce 1940 rozhodl říšský protektor Konstantin von Neurath o novém rozdělení klíčů a v listopadu 1941 byly všechny klíče odevzdány Reinhardu Heydrichovi. Legenda, že si korunu nasadil na hlavu, je podle Správy Pražského hradu nepodložená.[1] V letech 1943–1944 vznikla v románském podzemí Starého královského paláce podle návrhu architekta Pavla Janáka zděná komora, kde koruna, žezlo a jablko zůstaly do konce války. Slavnostně byly vyzdviženy 24. října 1945 a veřejnosti je ukázali ve svatovítské katedrále při oslavách 28. října.[1]

Výstavy

O každoročním vystavování klenotů rozhodl v roce 2024 prezident Petr Pavel.[2] Výstava v roce 2026 nesla název Habsburkové 500 a přiblížila osudy klenotů od nástupu Ferdinanda I. v roce 1526 do konce 18. století.[2] K vystaveným předmětům patřily také historické klíče strážců korunního archivu a klenotů a korunovační roucho z roku 1653. [5] Ve Vladislavském sále trvala od 15. do 28. září a navštívilo ji zhruba 36 600 lidí, méně než předchozí ročník s 51 553 návštěvníky. Dne 18. září 2026 byla výstava zhruba půl dne zavřená kvůli státní návštěvě jordánského krále Abdalláha II. [5] Podle odboru komunikace Hradu tvořily asi 9000 návštěvníků školní skupiny, pro které byly vyhrazeny první čtyři dny, a veřejnost viděla klenoty v deseti dnech, kdy výstavu navštívilo 27 606 lidí. [5] Do Korunní komory se klenoty měly vrátit v úterý 29. září dopoledne.[3]

První veřejná expozice klenotů se konala v roce 1929 u příležitosti tisíce let od smrti svatého Václava. [4]

Za prezidentů Václava Havla a Václava Klause byly klenoty vystaveny dvakrát, za Miloše Zemana čtyřikrát. [4]

Zdroje

  1. České korunovační klenoty. Poklad v temnotě (průvodce výstavou 18.–29. 9. 2025) · Správa Pražského hradu · 2025-09
  2. Korunovační klenoty přilákaly i letos zájemce z Česka i zahraničí · ČTK / České noviny · 19. září 2026
  3. Na Pražském hradě dnes končí výstava českých korunovačních klenotů · ČTK / České noviny · 28. září 2026
  4. Klíčníci uložili korunovační klenoty zpět do Korunní komory katedrály sv. Víta · Pražský deník · 29. září 2026
  5. Korunovační klenoty vidělo za dva týdny 36 600 lidí, méně než loni · Pražský patriot · 29. září 2026