Prostějov je statutární město na Moravě, ležící na trase staré císařské silnice spojující Vídeň, Brno, Prostějov a Olomouc se Slezskem a Polskem[1].
Počátky osídlení a raný středověk
Osídlení okolí Prostějova sahá do doby neolitu, přibližně do roku 5000 před naším letopočtem[1]. Raně středověká osada vznikla v prostoru dnešního Petrského náměstí a ulice Újezd[1]. Od poloviny 13. století se v místě hlavního náměstí rozvíjela trhová ves[1]. První písemná zmínka o vesnici Prostějovice pochází z roku 1141[1]. V roce 1213 v Prostějově pobývali český král Přemysl I. a moravský markrabě Vladislav Jindřich[1]. Před rokem 1300 je Prostějov uváděn jako trhová ves s právem mýta[1].
Město pod vrchností
V roce 1359 se drženiteli Prostějova stali Čeněk a Ondřej ze Šelmberka; od té doby až do roku 1848 zůstal Prostějov obcí poddanskou[1]. V roce 1365 je poprvé uváděn jako městečko[1]. Před rokem 1390 jej získal rod pánů z Kravař a připojil k plumlovskému panství[1]. Markrabě Jošt udělil v roce 1390 privilegium na výroční trh, čímž bylo město fakticky povýšeno[1]. Petr z Kravař založil v roce 1391 klášter augustiniánů-kanovníků[1] a v roce 1406 rozšířil městská práva privilegiem zavádějícím olomoucké (magdeburské) právo místo dřívějšího brněnského[1]. Před rokem 1430 město postihl vpád husitů, kterým byl zničen augustiniánský klášter[1], a v roce 1431 ho vyplenila vojska Albrechta Rakouského[1]. Od roku 1454 jsou dokládány počátky židovské obce[1]. Po vymření rodu pánů z Kravař po meči v roce 1466 vládli až do roku 1495 Johanka z Kravař a její manžel Jan Heralt z Kunštátu[1]. V roce 1486 udělil král Matyáš Korvín městu právo druhého výročního trhu[1].
Raný novověk
Plumlovské panství s Prostějovem náleželo v letech 1495–1599 pánům z Pernštejna a v letech 1599–1848 knížecímu rodu Lichtenštejnů[1]. Vratislav I. z Pernštejna zahájil v roce 1495 výstavbu kamenných hradeb[1]. V roce 1499 je poprvé zmiňována obec českých bratří, jejíž komunita se posílila po zákazu činnosti Jednoty bratrské v Čechách v roce 1547[1]. Augustiniánský klášter právně zanikl v roce 1522 a fara přešla do držení utrakvistů[1]. Mezi lety 1521 a 1540 působila v Prostějově stavební huť Jana z Pernštejna, která vybudovala starou radnici, dnešní budovu Muzea Prostějovska, dále zámek a portál Černého dvora[1]. V roce 1527 vytiskl Kašpar Aorg v Prostějově knihu „Listové bratřím boleslavským“ od Jana Dubčanského, považovanou za první českou knihu vytištěnou na Moravě[1]. V letech 1578–1582 byl zámek přestavěn za Vratislava II. z Pernštejna[1]. Městský písař Jan Bělkovský z Rousova založil v roce 1583 Knihy pamětní města Prostějova[1]. V roce 1599 obec finančně podpořila Karla z Lichtenštejna při koupi plumlovského panství[1]. Rekatolizace a vyhánění jinověrců začaly mezi lety 1622 a 1628[1]. Město postihl v roce 1643 ničivý vpád Švédů a v roce 1697 velký požár[1]. V letech 1727–1730 byl založen klášter milosrdných bratří[1] a v letech 1756 (1764) kapucínský hospic[1]. V roce 1728 byla postavena císařská silnice spojující Vídeň, Brno, Prostějov a Olomouc se Slezskem a Polskem[1]. Od roku 1754/55 v Prostějově žil a tvořil malíř František Antonín Sebastini, který zemřel v roce 1789[1].
Od osvícenství k průmyslovému rozmachu
Osvícenské reformy ovlivnily zdravotnictví, školství, náboženství a správu města[1]. Základy moderního rozvoje však položila teprve doba zakladatelů, takzvaných gründerů, v 19. století[1]. Díky působení židovské obce se Prostějov stal obchodním a průmyslovým střediskem[1]. Textilní konfekce, vyráběná ve velkém od čtyřicátých let 19. století, dosáhla na konci století výsadního postavení v Rakousku-Uhersku s třetinovým podílem na celostátní produkci[1]. Podle sčítání obyvatel z let 1872 a 1890 byl Prostějov třetím největším městem na Moravě, po Brně a Jihlavě[1].