Pražské jaro označuje krátké období československých dějin, kdy se komunistický režim pokusil o uvolnění a lidem nabídl omezenou svobodu. Začalo nástupem Alexandra Dubčeka a skončilo v srpnu 1968, kdy do země vpadla vojska Varšavské smlouvy.[1][2] Heslem tohoto období bylo podle České televize „socialismus s lidskou tváří“.[2]
Počátek reforem
Podle Vojenského historického ústavu nepočítali hlavní protagonisté zpočátku s tak velkým rozsahem změn. Pod označením demokratizace měla proběhnout výměna kádrů ve straně. Garnituru Antonína Novotného vystřídala generace relativně progresivních komunistů v čele s Alexandrem Dubčekem. Ústav zdůrazňuje, že šlo o lidi, kteří po únoru 1948 sloužili straně na nižších funkcích.[1] Na jaře 1968 přesto začal demokratizační proces, který nabýval stále reálnější podoby.[1]
Nové vedení chtělo řešit hlavně ekonomiku, kterou léta zatěžovaly zbrojení a jednostranně zaměřený průmysl. Mělo přinést i zvýšení životní úrovně, přičemž obyvatelé měli v uvolněnější atmosféře druhé poloviny šedesátých let možnost srovnávat život na Západě a Východě.[1]
Politické změny
Zároveň sílily hlasy požadující nápravu politických perzekucí z první poloviny padesátých let. Probíhaly soudní rehabilitace, které se už netýkaly jen lidí spojených se Slánského procesem, ale skutečných obětí režimu. Skončil dohled nad svobodou slova a byla zrušena cenzura.[1] Vznikala nová politická uskupení, například KAN a Klub 231 sdružující bývalé politické vězně. Řešila se obnova sociální demokracie a vznik mládežnické organizace, která by nahradila dosavadní ČSM a byla méně závislá na komunistické straně. Tato sdružení stála mimo Národní frontu, poprvé od roku 1945.[1]
Armáda
Změny se dotkly i armády. Z velení odešli lidé kolem ministra národní obrany Bohumíra Lomského a jejich místa zaujali pozdější normalizátoři, které vedl generál Martin Dzúr. V armádě se objevovaly úvahy o postavení Československa ve Varšavské smlouvě, upozorňovalo se na nerovnoprávné postavení spojenců a některé krajní názory zmiňovaly dokonce neutralitu.[1] Velení přesto pokračovalo v hledání modelu armády, který by skloubil její potřeby s požadavky společnosti.[1]
Cvičení Šumava a konec
V polovině léta 1968 opustili Československo poslední vojáci cvičení vojsk Varšavské smlouvy Šumava. Krátce nato, 21. srpna 1968, se vrátili jako okupanti. Sověti už při cvičení dávali československým vojákům najevo nespokojenost s děním v zemi.[1] Pořad České televize z cyklu Dějiny udatného českého národa uvádí mezi klíčovými postavami i Ludvíka Svobodu a Leonida Brežněva.[2]