Normalizace je pojem pro politické a společenské poměry v Československu po roce 1968. Za vedení Gustáva Husáka byla potlačena veškerá snaha o uvolnění socialistického zřízení. Režim zároveň usiloval o to, aby lidé žili s pocitem, že země je dobrým místem k životu.[1][2]
Protesty v srpnu 1969
Česká televize připomíná, že normalizace tlumila cokoli, co by mohlo režim uvolnit, a lidé upadali do depresí. Přesto kolem 21. srpna 1969 vyšli do ulic, aby vedení státu dali najevo svůj nesouhlas s tím, kam se republika ubírá. Zemí se prohnala vlna protestů. Komunisté na ni byli připraveni a postupovali tvrdě: při pouličních střetech přišlo o život pět lidí a řada dalších se zranila.[1]
Obyvatelé si srpnovou okupaci připomínali i v dalších letech, a proto patřil 21. srpen pro tehdejší moc k nejobávanějším výročím.[1]
Rok 1975
Český rozhlas k symbolům normalizace počítá výměnu na prezidentském postu. Nemocného Ludvíka Svobodu v květnu 1975 nahradil Gustáv Husák.[2] Téhož roku se podle rozhlasu uskutečnila či dokončila řada dalších projektů: moderní nemocnice v severočeském Mostě, nová chemička v Kralupech nad Vltavou, celý areál Vřídelní kolonády v Karlových Varech, největší pražská pekárna v Michli a Labská bouda. Konala se čtvrtá spartakiáda a v Mostě se přemístil děkanský chrám. V zemi se budovala dálnice, v Praze jezdila jedna linka metra a další se stavěla. Už v roce 1974 se otevřel hotel Intercontinental.[2]
Životní úroveň a spotřeba
Podle rozhlasu většina lidí takový stav přijímala. V první polovině sedmdesátých let se zvedla vysoká porodnost a rok 1974 přinesl v Československu nejvyšší počet narozených dětí od konce druhé světové války. Dobu charakterizovaly byty od podniků, široce dostupné vozy Škoda a výhodné půjčky pro novomanžele.[2]
Na jaře 1975 přibyla v Praze dvě místa k nakupování. V pondělí 10. února se otevřel obchodní dům Kotva, na pondělí 21. dubna připadlo otevření obchodního domu Máj. Komentáře v Rudém právu je spojovaly s péčí stranických a státních orgánů o socialistický obchod.[2] S otevřením Kotvy se z ulic Prahy vytratilo více než 250 drobných prodejen. Kotva se brzy stala místem, které nemohly vynechat vesnické zájezdy za pražskými památkami ani zahraniční hosté. Rozhlas vypráví o skupině sovětských turistů, která pobyt v Praze včetně návštěvy nového domu hodnotila na poslední večer v hotelové restauraci, aniž si její vedoucí všiml přítomnosti české průvodkyně.[2]
Hodnocení historika
Historik Martin Franc označuje polovinu sedmdesátých let za období, kdy se zvyšovala životní úroveň, zlepšovalo zásobování a investovalo do infrastruktury. Podle jeho názoru se režim jasně snažil přesměrovat pozornost lidí od politiky k jiným tématům.[2] Otevření luxusního hotelu Intercontinental v roce 1974 rozhlas uvádí jako doklad toho, že dojem z těchto změn měli získat i zahraniční návštěvníci.[2]