Národní hřebčín Kladruby nad Labem je státní chovné zařízení v Pardubickém kraji, domov starokladrubského koně. Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem je od 10. července 2019 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.[1]
Historie
Kladruby nad Labem spravoval po roce 1491 rod Pernštejnů, který tam založil oboru. Pardubické panství včetně obory koupila v roce 1560 jménem panovníka Česká královská komora. Roku 1563 založil hřebčín císař Maximilián II. a 6. března 1579 jej císař Rudolf II. dekretem povýšil na císařský dvorní hřebčín. Od počátku 17. století se hřebčín ve vazbě na okolní krajinu specializoval na chov ceremoniálních kočárových koní typu galakarosiér pro císařský dvůr.[1]
Hřebčín patří podle jeho stránek k nejstarším na světě a je domovem nejstaršího původního českého plemene, starokladrubského koně. Ten byl zřejmě jako jediné plemeno vyšlechtěn pro ceremoniální účely panovnických dvorů a tradice chovu sahá nejméně do 14. století.[2] Habsburkové hřebčín provozovali zhruba tři sta let.[3]
Krajina
Krajina leží ve středním Polabí v Polabské nížině a zahrnuje obce Kladruby nad Labem, Selmice a Semín. Pole, louky, ohrazené pastviny, krajinářský park, lesy, budovy a usedlosti se vyvíjely s ohledem na chov a výcvik koní.[3] Tři hlavní osy krajiny se kříží ve vstupu do monumentálních stájí, nikoli v císařském paláci, který stojí stranou za stromořadím. Na osy navazuje rastr pastvin vymezených stromořadími a krajinářský park Mošnice. Důležitou součástí je vodní systém, který byl po staletí zlepšován.[3] Historické dvory na území jsou dodnes v provozu.[1]
Ochrana a zápis do UNESCO
V roce 1995 byl hřebčín s kmenovým stádem starokladrubských koní černé a bílé barvy prohlášen kulturní památkou a v roce 2002 národní kulturní památkou. Na národní indikativní seznam byl zařazen 29. května 2007. V roce 2010 vznikl management plán a 16. prosince 2015 byl hřebčín prohlášen památkovou zónou Kladrubské Polabí. Od 1. května 2016 je krajina evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000.[1]
Nejintenzivnější příprava nominace začala v roce 2015, kompletní dokumentace vznikala v letech 2016 až 2019. Předána byla v Paříži 29. ledna 2018 a hodnotící komise navštívila území 30. a 31. srpna 2018. O zápisu rozhodl Výbor pro světové dědictví na 43. zasedání v ázerbájdžánském Baku 10. července 2019.[1]