Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem se nachází ve Středním Polabí, v Polabské nížině, a zahrnuje území obcí Kladruby nad Labem, Selmice a Semín [1][3]. Jde o národní kulturní památku, která dokládá staletý chov a výcvik plemene starokladrubského koně, spojenou s okolní krajinou upravenou tak, aby tomuto chovu sloužila [3].
Historie
Lidé se v tomto regionu usadili poprvé ve středověku. Po roce 1491 patřilo území rodu Pernštejnů, který zde založil oboru [1]. V roce 1560 koupila pardubické panství včetně obory jménem panovníka Česká královská komora [1].
Císař Maximilián II. Habsburský založil v roce 1563 na tomto místě hřebčín. Dne 6. března 1579 ho jeho nástupce Rudolf II. Habsburský dekretem povýšil na císařský dvorní hřebčín [1][3]. Od počátku 17. století se hřebčín v úzké vazbě na okolní krajinu specializoval na chov ceremoniálních kočárových koní typu galakarosiér, určených výhradně pro potřeby císařského dvora [1][3]. Hřebčín provozovali Habsburkové přibližně tři sta let [3].
Podle Národního hřebčína Kladruby nad Labem je tamní chov nejstaršího původního českého plemene koní, starokladrubského koně, doložen minimálně od 14. století a hřebčín patří mezi nejstarší na světě [2].
V roce 1995 byl hřebčín s kmenovým stádem starokladrubských koní černé a bílé barvy prohlášen kulturní památkou [1]. K 1. lednu 2002 byl historický areál hřebčína včetně kmenového chovného stáda kladrubských běloušů prohlášen národní kulturní památkou, nejvyšším stupněm ochrany v rámci České republiky [1]. Dne 29. května 2007 byla památka zařazena na národní indikativní seznam památek světového dědictví UNESCO [1]. V roce 2010 byl zpracován management plán hřebčína a v roce 2015 byl dokončen projekt obnovy součástí národní kulturní památky [1]. Dne 16. prosince 2015 byl Národní hřebčín Kladruby nad Labem prohlášen památkovou zónou [1]. Od 1. května 2016 je zdejší krajina zařazena mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 [1].
Nominační dokumentace byla připravena v letech 2016–2019, předána byla v Paříži 29. ledna 2018 [1]. Ve dnech 30.–31. srpna 2018 proběhla návštěva hodnotící komise Výboru světového dědictví UNESCO, na níž se podílely Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo kultury, Národní památkový ústav a místní samosprávy [1]. Na základě zprávy z této mise rozhodl Výbor pro světové dědictví na svém 43. zasedání v Baku v Ázerbájdžánu, že se krajina zapisuje na Seznam světového dědictví, a to s platností od 10. července 2019 [1].
Podoba krajiny
Krajina byla v průběhu staletí postupně upravována tak, aby vyjadřovala svůj účel, tedy šlechtění koní [3]. Tři hlavní osy krajiny se podle Národního památkového ústavu kříží nikoliv ve vstupu do císařského paláce, jak je u podobných kompozic obvyklé, ale ve vstupu do monumentálních stájí, kde se rovněž kříží trasy hřebců a klisen v rámci provozu hřebčína [3]. Na tyto osy navazuje rastr pastvin vymezený stromořadími a krajinářský park Mošnice, osázený cizokrajnými stromy tak, aby vytvářely prostorové iluze [3]. Císařský zámek je umístěn nenápadně, stranou a skryt za stromořadím [3]. Důležitou součástí krajiny je vodní systém, který byl podle NPÚ po staletí zlepšován, aby zajišťoval její funkční udržitelnost [3]. Na území se dodnes nacházejí historické dvory, které jsou funkční a tvoří podle NPÚ ohniska krajiny [1].
Postavení a ochrana
Objekt je chráněn jako národní kulturní památka České republiky, nejvyšší vnitrostátní stupeň ochrany, od roku 2002 [1]. Od 1. května 2016 náleží k evropsky významným lokalitám soustavy Natura 2000 [1]. Od 10. července 2019 je zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní v Kladrubech nad Labem [1][3]. Národní památkový ústav uvádí, že jde o jedno z mála míst na světě, kde jsou cíleně a nepřerušeně chováni a cvičeni kočároví koně jako součást národního kulturního dědictví [3].