Židovská čtvrť se rozkládá na levém břehu řeky Jihlavy v Třebíči. Tvoří ji hustá zástavba úzkých uliček, průchodů a domů propojených prampouchy, verandami a balkony, která podle provozovatele turistického informačního centra patří k urbanisticky nejzachovalejším v Evropě [1].
Historie
Podle jednoho ze zdrojů zde první židovští obchodníci působili pravděpodobně již ve 13. století, zatímco první písemná zmínka o Židech v Třebíči pochází z roku 1338 [1][2]. Čtvrť na levém břehu Jihlavy se formovala postupně po několik staletí a největšího rozmachu dosáhla v druhé polovině 17. století [1].
V roce 1723 nařídil majitel třebíčského panství Jan Josef z Valdštejna výměnu domů mezi křesťany a Židy, aby vzniklo oddělené ghetto [1]. V něm pak až sto let žilo až 1800 obyvatel za podmínek omezeného pohybu mezi oběma náboženskými komunitami [2]. Ghetto bylo oficiálně zrušeno v roce 1848 [1]. Po zrovnoprávnění Židů v druhé polovině 19. století se obyvatelé čtvrti mohli stěhovat do jiných částí města i jinam [1][2].
Za druhé světové války byli třebíčští Židé deportováni do koncentračních táborů. Podle jednoho zdroje žilo ve čtvrti před deportacemi téměř 300 obyvatel, z nichž se vrátilo jen několik osob [1]; podle druhého zdroje mělo jít o 281 třebíčských Židů, z nichž holokaust přežilo jen několik jednotlivců [2]. Ti, kdo se vrátili, již neměli sílu komunitu obnovit a židovská obec v Třebíči zanikla [1].
Na rozdíl od řady jiných židovských čtvrtí nebyla třebíčská srovnána se zemí a v devadesátých letech 20. století prošla rozsáhlou obnovou [2]. Obnova nejcennější budovy čtvrti, Zadní synagogy v Blahoslavově ulici, probíhala v letech 1988 až 1997 [3].
Vzhled a památky
Dochovaná zástavba je podle Národního památkového ústavu mimořádně hustá, jádra a dispozice domů jsou zejména renesanční a barokní a obsahují četné slohové detaily; mnohé domy jsou navzájem propojené a strukturu čtvrti doplňují tmavé průchody, úzké uličky a soutky [3]. Dnes čtvrť čítá více než sto dochovaných staveb, mezi něž patří dvě synagogy, obecní dům, dům rabína, chudobinec, nemocnice a škola [1]. Vedle Zadní synagogy stojí Dům Seligmanna Bauera, kde je zpřístupněna rekonstruovaná židovská kuchyně, ložnice a krám [2].
Součástí památkového celku je i židovský hřbitov na severním úbočí kopce Hrádek, obsahující téměř tři tisíce kamenných náhrobků a obřadní síň z roku 1903 [3]. Podle informací turistického centra je tento hřbitov po pražském Starém židovském hřbitově druhým největším svého druhu v Česku [2].
Hmotovou dominantu Třebíče tvoří areál bývalého benediktinského kláštera založeného v roce 1101 s pozdně románskou bazilikou sv. Prokopa, jejíž interiér s klenbami, velkou kryptou a bohatě profilovaným vstupním portálem patří podle Národního památkového ústavu mezi nejpozoruhodnější památky středověkého stavitelství [3].
Ochrana a status
Židovská čtvrť byla v roce 2003 zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO společně s židovským hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa se zámeckým areálem [1][3]. Hodnota památky podle provozovatele turistického informačního centra spočívá v tom, že na jediném území vedle sebe po staletí žili křesťané a Židé, dvě odlišná etnika rozdílného náboženství, kultury a tradic, a to bez větších konfliktů [1].
Návštěva
Podle údajů turistického informačního centra Zadní synagoga je samotná židovská čtvrť volně přístupná [1]. Informační centrum nabízí komentované prohlídky s průvodcem, včetně návštěvy Pamětní síně Antonína Kaliny a expozice Děti Antonína Kaliny [1]. Okruh I kombinuje prohlídku Zadní synagogy s prohlídkou Domu Seligmanna Bauera a procházku čtvrtí v délce 1,5 až 2 hodiny, okruh II navíc zahrnuje návštěvu židovského hřbitova a trvá 2 až 2,5 hodiny; u větších skupin centrum doporučuje vyhradit si delší čas [1].