Vstup České republiky do Evropské unie byl dlouhodobý proces, který začal již v prosinci 1989 projevem zájmu o členství v Evropských společenstvích a pokračoval asociační dohodou, podáním přihlášky v lednu 1996 a pozváním ke vstupním jednáním v prosinci 1997.[1]
Počátky: 1989–1991
V prosinci 1989 poslal tehdejší předseda vlády Marián Čalfa předsedovi Komise ES Jacquesi Delorsovi dopis, v němž vyjádřil zájem Československa o členství v ES. První polistopadová diplomacie vedená Jiřím Dienstbierem navazovala na linii z revolučních dnů: v Programových zásadách Občanského fóra z 26. listopadu 1989 stála formulace o počítání se začleněním do evropské integrace a heslo „Zpátky do Evropy“ vyjadřovalo cíl budoucí zahraničněpolitické orientace.[1]
Zemím bývalého východního bloku měly integraci usnadnit asociační dohody, jejichž podobu navrhla Komise ES. Rozhovory o asociační dohodě zahájilo Československo 20. prosince 1990 a na konci roku 1991 byla podepsána Evropská dohoda o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k Evropským společenstvím.[1]
Období 1992–1996
Při rozpadu Československa v roce 1992 pozastavila ES ratifikaci Evropské dohody. Samostatná Česká republika, jejíž zahraniční politiku vedl ministr Josef Zieleniec, usilovala o dohnání zpoždění, které vzniklo opakovaným podpisem dohody. V roce 1993 byla podepsána Evropská dohoda zakládající přidružení České republiky na jedné straně a ES a jejich členských států na straně druhé. V platnost vstoupila 1. února 1995; do té doby se vztahy řídily Prozatímní dohodou.[1]
Na zasedání v Kodani v červnu 1993 Evropská rada rozhodla, že se přidružené země střední a východní Evropy, které o to stojí, mohou stát členy Evropské unie. Vstup podmínila schopností země převzít závazky členství, splněním hospodářských a politických podmínek a dostatečnou správní a soudní kapacitou k převzetí acquis.[1]
V prosinci 1994 vyzvala Evropská rada v Essenu Komisi k podrobné analýze dopadů východního rozšíření na politiky EU a její budoucí vývoj. Zpráva byla předložena na zasedání v Madridu v prosinci 1995, kde Rada požádala Komisi, aby po skončení mezivládní konference vypracovala posudky k jednotlivým žádostem o členství a zpracovala souhrnný dokument o průběhu rozšiřování.[1]
Přihlášku ke členství v Evropské unii podala Česká republika 17. ledna 1996 prostřednictvím předsedy vlády Václava Klause.[1]
Období 1996–2004
V červenci 1997 zveřejnila Evropská komise dokument Agenda 2000, v němž se hlásila k myšlence „silnější a větší unie“, a posudky o připravenosti všech kandidátských zemí. Komise také oznámila, že bude Evropskou radu pravidelně informovat o pokroku kandidátů ze střední a východní Evropy. Ve svém posudku doporučila zahájit jednání o členství s Českou republikou, Maďarskem, Polskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem.[1]
V prosinci 1997 uložila Evropská rada na summitu v Lucemburku Komisi zpracovávat pravidelné zprávy o pokroku kandidátských států v přípravě na členství. Na doporučení Komise rozhodla Evropská rada na jednání v Lucemburku 13. prosince 1997 o oficiálním pozvání 11 kandidátských států ke vstupu do EU.[1]