Terezín je město v Ústeckém kraji nedaleko Litoměřic, poblíž řek Ohře a Labe. Patří do správního obvodu obce s pověřeným obecním úřadem Litoměřice [1]. Vzniklo spolu s pevností a jeho dějiny se pojí s habsburskou obranou, s nacistickou okupací i s poválečným internačním táborem.
Vznik pevnosti a města
Z vrchu Radobýl je za jasného počasí vidět městečko zapuštěné do zeleně starých stromů, z něhož ční věž kostela. Rozhlasový pořad Toulky českou minulostí hledá počátky Terezína v 18. století. Z tří slezských válek a z války o dědictví bavorské, které od roku 1740 trvaly téměř čtyři desetiletí, vyplynulo, že obranný systém budovaný ve Slezsku, na Moravě i v Čechách v druhé polovině 17. století nevyhovuje způsobu vedení války. Pro územní celistvost monarchie byla trvalým ohrožením expanzivní politika pruského krále Fridricha II. [4].
Nepřítel pronikal do Slezska, na Moravu, do Rakouska i do vnitra Čech a k Praze. Severozápadní pohraničí Čech, levý břeh Labe a údolí Ohře se v dalších letech staly snadnou trasou pro pruská vojska, která tudy dvakrát táhla k Praze [4].
Památník Terezín
Československá vláda rozhodla 6. května 1947 o založení památníku v Terezíně. Místa utrpění v něm měla zůstat zachována v podobě z doby nacistického režimu a sloužit jako stálá připomínka pro další generace. V roce 1964 se původní název Památník národního utrpení změnil na Památník Terezín. Podle jeho stránek jde o státem financovanou organizaci ministerstva kultury a jedinou instituci tohoto druhu v České republice [3].
Památník se skládá z několika samostatných míst, která netvoří souvislý areál. Jsou to Malá pevnost s bývalou policejní věznicí gestapa a stálými expozicemi, Muzeum ghetta, Národní hřbitov zřízený roku 1945, pomník na břehu řeky Ohře, Park terezínských dětí, bývalé Magdeburské kasárny s expozicemi o kulturním životě v ghettu a židovská modlitebna s rekonstrukcí takzvané půdní vestavby, nouzového obydlí vězňů ghetta. U Ohře měli vězňové v listopadu 1944 z příkazu SS vysypat do řeky popel asi 22 000 lidí spálených v krematoriu ghetta [3].
Internační tábor v letech 1945 až 1948
Objekty bývalé věznice gestapa v Malé pevnosti se téměř hned po útěku příslušníků SS staly sběrným místem pro zadržené Němce. Zpočátku šlo o živelný proces a internované hlídali dřívější vězňové. Celý objekt převzalo 29. května 1945 československé ministerstvo vnitra [2].
Táborem prošlo zřejmě kolem 3800 mužů, žen a dětí. Více než šedesát procent z nich mělo před válkou československé občanství, zbytek tvořili hlavně Němci, kteří prchali před frontou z území říše i z dalších evropských zemí. Tábor měl původně sloužit k internaci osob, které se podle tehdejšího pojetí těžce provinily vůči českému národu, pozdější hlavní náplní tábora bylo vysídlování Němců. Váleční zločinci tam byli skutečně vězněni dočasně, tvořili ale jen nepatrný zlomek internovaných [2].
Památník Terezín uvádí, že v táboře panovaly tvrdé životní podmínky a přísný režim. Internované střežili dozorci a početná stráž, ubytování a strava byly zvláště v roce 1945 velmi špatné a většinu lidí využívali jako pracovní sílu v táboře, v Terezíně i v okolních podnicích a statcích [2].
Naprostou většinu internovaných předali soudům, věznicím, sběrným střediskům či jiným táborům, což znamenalo odsun či trestní stíhání. Přes polovinu Němců shromážděných v Terezíně vyvezli v letech 1946 a 1947 do Německa. Nejméně 548 lidí v táboře zemřelo, hlavně kvůli špatným podmínkám, podvýživě a infekčním nemocem. Osud několika desítek dalších nelze uspokojivě vysvětlit a někteří z nich se pravděpodobně stali oběťmi násilí ze strany dozorců. Tábor byl oficiálně zrušen k 1. lednu 1948, poslední internovaní ho opustili během února. Databáze Památníku, sestavená hlavně z pramenů Státního okresního archivu Litoměřice, obsahuje údaje o 3725 osobách, které tábor bez pochyb prošly [2].
Město po odchodu armády
Podle článku Hospodářských novin opustila definitivně Terezín v roce 1997 armáda, kvůli níž město vzniklo. Počet obyvatel klesl ze sedmi tisíc zhruba na dva tisíce a bývalé vojenské objekty zabírají čtyřicet procent plochy města. Z ročního rozpočtu 35 milionů korun jde čtyři miliony na jejich ostrahu, pojištění a údržbu. Budovy z 18. století chátrají [5].
Noviny popisují několik pokusů o oživení města. Koncem devadesátých let začalo sdružení umělců M.E.C.C.A. užívat část budov jako výtvarné dílny a pořádat filmový festival, což přerušily povodně v roce 2002. Pozdější záměr proměnit Terezín v univerzitní městečko skončil nezdarem. Třetí plán počítal s dotacemi v celkové výši půl miliardy korun. Ministerstvo kultury mělo v některých objektech zřídit archivy a depozitáře, Ústecký kraj chtěl využít další k výuce humanitních věd se zaměřením na holocaust a Akademie věd měla získat bývalou vojenskou nemocnici [5].
Městská vlajka
Podle údajů Poslanecké sněmovny je list vlajky tvořen černým žerďovým klínem se žlutými spojenými iniciálami MT, který lemuje červená krokev. Horní polovinu listu vyplňují čtyři kosmé pruhy, v nichž se střídá černá se žlutou, dolní polovinu čtyři šikmé pruhy se žlutou a černou v opačném pořadí. Šířka listu je k jeho délce v poměru 2:3 [1].