Obvodní soud pro Prahu 4 vynesl 7. října 2026 rozsudek v kauze vydírání kardiochirurgů Jana Pirka a Ivana Netuky z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Bývalému náměstkovi IKEM Jiřímu Malému uložil peněžitý trest 50 tisíc korun, bývalému šéfovi IT oddělení Petru Raškovi peněžitý trest 80 tisíc korun. Oba muži mají podle rozsudku zaplatit Pirkovi a Netukovi náhradu nemajetkové újmy ve výši 20 tisíc korun každému poškozenému [3]. Rozsudek není pravomocný, Malý i Raška vinu od počátku odmítají [1][2].
Pozadí kauzy
Podle obžaloby Malý s Raškou v letech 2021 až 2023 vyhrožovali Pirkovi a Netukovi kompromitujícími materiály, aby přestali ohrožovat jejich pozice ve vedení nemocnice [3]. Obžalovaní jim měli mimo jiné hrozit, že na ně mají složky a že je politicky zničí [3]. Raška podle obžaloby také z Pirkova služebního telefonu vyfotografoval SMS zprávu od Netuky, v níž se lékař vulgárně vyjádřil o tehdejším ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09), a Malý tuto zprávu poslal ministrovi z anonymního čísla, aby Pirka a Netuku v jeho očích očernil [1].
Spolu s Malým a Raškou byl původně obžalován i tehdejší ředitel IKEM Michal Stiborek, který v srpnu 2025 zemřel, soud jeho trestní stíhání zastavil [1][2]. Podle vyšetřovatelů použil Stiborek k vydírání Pirka padělané dokumenty, podle kterých měl kardiochirurg skrytě podíl ve firmě, jež v roce 2012 získala v IKEM zakázku v hodnotě miliardy korun [3]. Netukovi měli podle obžaloby hrozit kompromitujícími dokumenty Stiborek i Malý, přičemž Stiborek na jedné schůzce prohlásil, že zná lidi, kteří „pracují fyzicky“, což soud vyhodnotil jako hrozbu násilím [3].
Líčení a obhajoba
Malý u soudu odmítl, že by Pirka a Netuku vydíral, a schůzku se Stiborkem popsal jako jednání o vyřešení problému s prošlými umělými srdci za 16 milionů korun [3]. Kauzu označil za výsledek snahy Netuky ovládnout vedení nemocnice a ovlivňovat zakázky [3]. Případ zároveň vyšetřovala Generální inspekce bezpečnostních sborů kvůli podezření na zapojení příslušníka Policie ČR, to se ale nepotvrdilo [2].
Rozsudek
Soudkyně Jana Petráková při vyhlašování rozsudku uvedla, že „situace v IKEM byla dlouhodobě vyhrocená“ a že spor „přesahoval pomyslné hranice prostředí IKEM“ [2][3]. Podle soudkyně nebylo na místě uložit podmíněné tresty, protože od jednání obžalovaných uplynula delší doba a šlo o vybočení z jinak řádného způsobu života [2]. Jednání obžalovaných podle soudu přineslo poškozeným nekomfortní stav způsobilý ohrozit je v práci i v soukromém životě, proto jim soud přiznal náhradu nemajetkové újmy [2]. K věrohodnosti Pirkovy výpovědi soudkyně uvedla, že o ní „nemá žádné pochybnosti“ [3].