Protektorát Čechy a Morava byl správní útvar na území českých zemí, který nacistické Německo vyhlásilo v březnu 1939 po obsazení zbytku Československa. Vznikl výnosem Adolfa Hitlera z 16. března 1939.[1][2]
Předchozí události
Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že v březnu 1939 vedly důsledky mnichovských událostí k zániku samostatného československého státu. Dne 7. března 1939 se v Bratislavě sešel Arthur Seyss-Inquart s Jozefem Tisem i s Karolem Sidorem a jednali o vyhlášení samostatného Slovenska. Česká vláda vyslala na Slovensko vojsko pod velením generála Bedřicha Homoly; akce započala v noci na 10. března. Prezident Hácha sesadil Tisovu vládu a novým slovenským předsedou vlády se 11. března stal Karol Sidor.[1]
Tiso se 13. března setkal v Berlíně s Hitlerem, který mu předestřel možnosti: vznik samostatného slovenského státu, nebo vpád maďarských jednotek na Slovensko. Tiso s požadavkem souhlasil a 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vznik Slovenského štátu. Téhož dne předalo Maďarsko československé vládě ultimátum o vyklizení Podkarpatské Rusi a maďarské jednotky na toto území vstoupily.[1]
Okupace
Prezident Emil Hácha odjel s ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským do Berlína. Jednání s Hitlerem skončilo okolo jedné hodiny po půlnoci, kdy Hitler oznámil, že za několik hodin obsadí zbytek českých zemí a připojí je k Třetí říši. Pro případ odporu vyhrožoval bombardováním Prahy. Hácha i česká vláda nakonec s okupací souhlasili.[1]
Německá vojska vstoupila na území Československa 15. března 1939 a během dne obsadila české země. Obsazení začalo v šest ráno a podle Vojenského historického ústavu Praha hned následovaly zásahy gestapa, zatýkání politických činitelů a osob podezřelých z protinacistické činnosti.[2] Armáda, vázaná rozhodnutím politiků, se nemohla postavit ozbrojeně. Boj proti okupantům přesto zahájili v Místku příslušníci 3. praporu z 8. slezského pluku.[1] O den později získalo Maďarsko Podkarpatskou Rus, která mu byla přičleněna jako autonomní území Karpatsko.[1]
Výkonnou moc převzala vojenská správa, jejímž vedením byl pověřen generál Walther von Brauchitsch, velitel německé armády. V Čechách ji vykonával generál Johannes Blaskowitz, civilní správu vedl Konrad Henlein. Na Moravě vedl vojenskou správu generál Wilhelm List, zatímco civilní správu převzal Josef Bürckel.[1]
Postavení protektorátu
Výnosem z 16. března 1939 Hitler zřídil protektorát Čechy a Morava. Státní povahu protektorát neměl a stal se integrální součástí Třetí říše. Nesměl mít vlastní armádu; takzvané vládní vojsko mělo symbolický ráz a plnilo pomocné služby. Parlament byl rozpuštěn a politický život ještě více zjednodušen. Protektorátní správu zastupovali státní prezident Emil Hácha a vláda, kterou řídil předseda.[1]
Reakce a důsledky
Bývalý československý prezident Edvard Beneš, žijící v exilu, poslal již 16. března 1939 protestní telegramy proti zřízení protektorátu. Adresoval je americkému prezidentu Rooseveltovi, britskému premiérovi Chamberlainovi, francouzskému předsedovi vlády Daladierovi, sovětskému lidovému komisaři zahraničí Litvinovovi a generálnímu tajemníkovi Společnosti národů Josephu Avenolovi.[2] Podle Vojenského historického ústavu Československo od 15. března 1939 na šest let ztratilo samostatnost. Okupanti popravovali účastníky odboje, osoby šířící protistátní materiály nebo porušující přídělový systém.[2]