Proces se Slánským byl vykonstruovaný politický proces v Československu, který proběhl v listopadu 1952 s bývalým generálním tajemníkem ústředního výboru KSČ Rudolfem Slánským a dalšími vysokými funkcionáři strany. [1][2]
Příčiny a příprava
Pod vedením Rudolfa Slánského se v padesátých letech odehrály desítky politických procesů podle sovětského vzoru, včetně procesu s Miladou Horákovou. Historici podle Českého rozhlasu spojují Slánského pád právě s tímto procesem, nad nímž dohlíželi sovětští poradci. Z jejich pohledu nebyl dokonalý, a proto hledali ještě výše postavené obviněné. S touto možností přichází historik Jiří Kocián, působící v Ústavu pro soudobé dějiny. [1] Slánský byl zatčen 23. listopadu 1951. [3]
Průběh a rozsudky
Podle dokumentu České televize skončil proces v listopadu 1952 jedenácti popravenými bývalými vysokými funkcionáři KSČ. Před soudem odpovídali na otázky žalobců i soudců, které předem znali, a přednášeli doznání, jež se naučili, spolu s obviněním dřívějších spolupracovníků. [3] Rudolf Slánský dostal trest smrti v listopadu 1952. [1] Bezpečnostní komise ústředního výboru KSČ měla devět členů a právě ona odsouhlasila scénář procesu s Miladou Horákovou. Po tomto procesu skončili na šibenici vedle Slánského další čtyři její členové. [1]
Osudy odsouzených
Nejmladším z jedenácti popravených byl Rudolf Margolius, náměstek ministra zahraničního obchodu, narozený v roce 1913 v Praze. Za války byl pro židovský původ v roce 1941 s manželkou deportován do lodžského ghetta a později do Osvětimi, přežil také Dachau, odkud v dubnu 1945 utekl. Do KSČ vstoupil koncem roku 1945. V roce 1948 se stal šéfem kabinetu ministra zahraničního obchodu a v roce 1949 náměstkem ministra, řídil obchod s kapitalistickými zeměmi a vyjednal několik hospodářských smluv s Velkou Británií. [2]
V lednu 1952 byl Margolius zatčen a zařazen do skupiny kolem Slánského. V listopadu 1952 byl v procesu obviněn, že vyjednával hospodářské dohody se Západem, ačkoli Sovětský svaz chtěl, aby se hospodářství zaměřilo na země socialistického bloku. Historici podle Českého rozhlasu dodnes považují jeho zařazení do procesu za nejasné, protože nepatřil mezi vysoce postavené komunisty ani neměl vazby na bezpečnostní aparát. Byl oběšen 3. prosince 1952 v Praze a před smrtí napsal dva dopisy, manželce a synovi. [2] Rozhlas zmiňuje i Ludvíka Frejku, který se u soudu ke všemu přiznal a byl rovněž oběšen. [2]
Souvislosti
Dokument České televize Kdo jinému jámu z roku 2020 (režie Martin Vadas) vykládá, že sovětští poradci, které do země pozvali Slánský s Klementem Gottwaldem, určovali vývoj inscenovaných procesů, a že se Slánský stal jejich obětí. [3]